Středověká pouť a její doklady v archeologických pramenech

19. ledna 2008 v 19:21 | Pavel Macků |  archeologie, historie
V poslední době se stále častěji v nových medievistických publikacích setkáváme s poutními odznaky. Jedná se sice o malé, ale svou vypovídací schopností velice cenné artefakty. Přispívají k poznání kulturně-uměleckých představ, ideologicko-náboženských potřeb i cestovních možnostech a dostupnosti různých sociálních skupin středověku.
Potřeba pouti ke svatému místu vzniká s přijetím oficielní křesťanské církve za císaře Konstantina ve 4. století. Tehdy vznikl v Jeruzalémě chrám Božího hrobu, ke kterému později přibyly další stavby na důležitých místech zmiňovaných v Novém zákoně. Palestina tedy již od počátku hrála pro zbožné poutníky nejdůležitější roli. K dalším svatým místům patřila místa pohřbů apoštolů (skutečná i domnělá), např. Řím (sv. Petr a Pavel), Amalfi, Paestum a Salerno (sv. Ondřej), Santiago de Compostella (sv. Jakub), křesťanských mučedníků- Saint Denis (sv. Diviš), Tours (sv. Martin), církevních otců- Milán (sv. Ambrož). K dalšímu rozvoji svatých míst docházelo přenášením svatých ostatků- Bari (sv. Mikuláš), Kolín nad Rýnem (Tři králové), ale i dalších předmětů patřících významným osobnostem či z významných událostí křesťanství, které se dále a dále přenášely- Trevír (Kristovo roucho…).
Poutní místa vznikala také na místech zázraků či zjevení. Zde můžeme zmínit Monte San Angelo a Mont-Saint-Michel (sv. archanděl Michael) nebo i velice rozšířený mariánský kult. S tímto kultem je spojeno mnoho zástupných symbolů přebírajících svatou moc. Patří mezi ně například sochy či obrazy Bohorodičky plačící krev.
Taktéž kult Božího těla a krve se ve vrcholném středověku těšil veliké přízni. Setkáváme se s ním na místech, kde se stal nějaký zázrak s hostiemi, které přečkaly vyhoření chrámu, či ronili krůpěje krve- Orvieto, Heiligenblut u Wilsnacku (Velímský 1998, 435, 438).
Důvod pouti nebyl vždy jen zbožný. Mnohdy byla pouť nařízena jako pokání za nějaký přestupek, kacířství, nebo dokonce za vraždu. Čím závažnější přestupek, tím delší trasa byla viníkovi nařízena, někdy se nařídilo i cest více. Z Čech se nejčastěji cestovalo do okolních zemí, přesněji do Cách, Řezna, Vierzehnheilligenu, Herrmannsfeldu- St. Wolfgang, Vierzehnheilligenu üb. Jena, Zhořelce, Zahdenicku, Binóva, Anabergu, Klosterneuburgu, Krakova, Říma, vzácněji pak Palestina, Francie a Španělsko (Santiago de Compostella) (Hrubý - Sigl 1996, Stará 1988, 140; Velímský 1998, 438).
Rostoucí počet poutníků vyžadoval také jisté zabezpečení na cestách. Ty byly udržovány a v jejich okolí vznikali nové kláštery, hospice a špitály.
Do většího rozšiřování hostinců ve 12. a 13. století sloužili poutníkům na cestách jako útočiště hlavně kláštery. K těm byl přistavován hostinec pro všechny poutníky, později se hosté přijímali podle svého stavu a byli ubytováni buď v hostinci či v útulku pro chudé (Goetz 2005, 112).
Pro církevní instituce i obyvatelstvo žijící v okolí poutního místa však poutníci znamenali nemalý zisk- ti nejchudší kupovali voskové svíce, movitější potom darovali klášterům peníze apod. Časté byly votivní dary v podobě lidských údů z keramiky, dřeva, vosku či kovů jejichž vyléčení poutník očekával. K příjmům místního obyvatelstva pak patřili výdaje na ubytování, stravu a suvenýry (Velímský 1998, 436).
Nejbohatší vrstvy takto mohli získat kaptorgy či enklopie s částí relikvie, pro chudší poutníky pak byly zhotovovány menší předměty či odznaky z různých materiálů (obr. 1.; obr. 2.). Ty reprezentují například lahvičky na transport svěceného oleje (Canterbury- sv. Tomáš Becket), původně zvířecí, později keramické modely signálních rohů z Cách, keramická plastika sv. Barbory nalezená v Mostě či poutnické mušle z mlže rodu Pecten maximus L. z téže lokality (Klápště 2002, 132; Velímský 1998, 436).
Nejčastěji vyráběné však byly odznaky odlévané cínaři či zlatníky z levnějších kovových slitin, kupříkladu olova, cínu, mědi a železa (vyskytnou se ale i stříbrné a pozlacené). Jejich produkce dosahovala stovek až tisíců kusů. V roce 1466 tak bylo v Einsiedeln prodáno během 14. dnů 130 000 odznaků po 2 fenicích, v Řezně v letech 1519-1522 pak 20 000 stříbrných a 30 500 olověných odznaků (Dragoun 1995, 492).
Tyto kovové plakety zahrnovaly širokou škálu tvarů a vyobrazení. V průměru se jejich velikost pohybuje okolo 6 cm, bývají jedno i dvoustranné, s očky po obvodu k přichycení na oděv. Nalézáme tak odznaky vyobrazující světce, biblické postavy, ale i se světskými motivy jako horník s nářadím (Kutná Hora) (obr. 2; obr. 3.) motivy z dvorského prostředí (lovy, turnaje atd.) i náměty erotické (faly, vulvy, kopulující páry, pářící se zvířata apod.).
Odznak plnil mnoho funkcí. Kromě důkazu o vykonané cestě sloužil poutníkovi, který ho přišil či zavěsil na část oděvu, tašku či klobouk (obr. 4.), na zpáteční cestě jako ochranný symbol, proti nemocem, jako devocionálie uchovávající světcovu moc apod. Po návratu poutníka domů však role odznaku nekončila. Odznak byl umísťován pod práh domu či chlévů, kde chránil před nemocemi, špatným počasím (mušle ze Santiaga de Compostella či troubením na rohy z Cách) a dalšími negativy, do studní, pramenů a řek, kde zaručoval kvalitní vodu (což bylo ve středověkém městě takřka nemožné), byl zakopán na poli či přidán do hrobu. Taktéž se odznaky ukládaly ke kostelním oltářům, nebo se z nich odlévaly otisky sloužící k výzdobě chrámových zvonů a křtitelnic (Dragoun 1995, 492; Klápště 2002, 132; Velímský 1998, 441-442).
V českých zemích, ačkoli jsou spíše při okraji západoevropské křesťanské společnosti, máme doklady poutních odznaků donesených z často až několika tisíců kilometrů vzdálených lokalit, ale i u nás vyrobených. K odznakům naší provenience patří například kruhová plaketa z Kutné Hory vyobrazující klečícího horníka s kladívkem a želízkem na rukojeti za kterým jsou necky na rudu (obr. 2., 11; obr. 3.). Pro absenci nálezových okolností je odznak kladen do velkého časového úseku od konce 14. století do poloviny 16. století. Podle analýz materiálu, kde byl s olovem silně zastoupen cín můžeme jako domácí výrobní okruh určit i odznaky sv. Prokopa (obr. 2., 7, 8) a sv. Barbory (obr. 2., 9) (Velímský 1998, 443).
Do našich zemí přineseným odznakům můžeme přiřadit 4 odznaky vyobrazující sv. Stanislava původem z Krakova (obr. 2., obr. 5.), které svědčí o oblibě tohoto světce, ale i odznak z Kolína nad Rýnem (obr. 2., 3) vyobrazující klanění Tří králů, z Olomouce pak plaketa s vypodobněním sv. Mikuláše, či poutní mušle nalezená v Mostu původem ze Santiaga de Compostelly.
Tento výčet je pouze orientační, má ukázat pouze variabilitu odznaků u nás nacházených. Ta se stále rozšiřuje, příkladem může být nově objevený odznak z Ostravy (původem z ostrova Bari) a další. Ty si však případný zájemce může vyhledat sám v uvedené literatuře.
Zájemci o danou tematiku pak doporučuji stránky Lehrstuhls für Christliche Archäologie, Denkmalkunde und Kulturgeschichte an der Theologischen Fakultät der Humboldt-Universität zu Berlin, která se snaží evidovat poutní odznaky z celé Evropy:
Literatura
Dragoun, Z. 1995: Poutní odznak z Kolína nad Rýnem z výzkumu v Rybné ulici na Starém Městě
pražském, Archeologia historica 20, 491-495
Goetz, H. - W. 2005: Život ve středověku, Jinočany
Hrubý, V. - Sigl, J. 1996: Poutní odznak s vyobrazením sv. Stanislava z výzkumu v Hradci Králové,

Archeologia historica 21, 7-15
Klápště, J. (ed.) 2002: Archeologie středověkého domu v Mostě (čp. 226), Mediaevalia

Archeologica 4, Praha - Most
Stará, D. 1988: K českým střeověkým poutním odznakům, Časopis Národního muzea v Praze -
řada historická, roč. CLVII, č. 3 - 4, 140-148
Velímský, T. 1998: K nálezům středověkých poutních odznaků v českých zemích, Archeologia

historica 23, 435-455
Obrazová příloha
Obr. 1. Možné poutní památky. 1 - Monza, katedrální poklad, stříbrná ampule na svěcený olej původem ze Svaté země, poč. 7. století, 2 - keramické signální rohy původem z Cách, 3 - Most, keramická plastika Sv. Barbory, 4 - Děčín- Mariánská louka, stříbrný prsten s nápisem. 1 - 2 - zmenšené reprodukce, 3 - kresba H. Velímská, 4 - kresba H. Jonášová. Podle Velímský 1998
Obr. 2. Středověké poutní odznaky z českých zemí. 1 - Olomouc, Svatý Mikuláš, 2 - Most, svatojakubská mušle, 3 - Praha, Rybná ul. Klanění tří králů, 4- Hradec Králvé, sv. Stanislav, 5 - Děčín- Mariánská louka, P. Marie, 6 - Praha, Sv. Petr a Karel IV., 7 - Králův Dvůr u Berouna, sv. Prokop, 8 - Jinolice, sv. Prokop, 9 - nez. lokalita, sv. Barbora, 10 - Jindřichův Hradec, sv. Anna, 11 - Kutná Hora, plaketa s horníkem. Podle Velímský 1998.
Obr. 3. Plaketa s postavou horníka, Kutná Hora, 14. - 1. pol. 16. stol., OM Kutná Hora, příř. č. 34/81. Foto D. Stará
Obr. 4. Uchycení poutního odznaku na pokrývce hlavy. Dragoun 1995.
Obr. 5. Averz a reverz poutního odznaku vyobrazujícího sv. Stanislava.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama