Heřman z Hradce (*asi 1338 - †1404)

12. února 2009 v 11:18 | Pavel Macků |  Jindřichův Hradec
"Růže pětilistá zdobila štít první naší šlechtické rodiny, pánů z Růže (…), kteří hlavně v jižních Čechách osedlí byli, kde posud růže s výše kostelních a zámeckých klenutí cestovatele do svých hostinných síní vítá."
Kolář - Sedláček 1902, s. 191



Rod pánů z Hradce netřeba představovat. Jednalo se o odnož Vítkovců, kteří na svém modrém štítě nosili zlatou růži, kterou jim určil podle chorobně známé legendy Vítek z Prčice. Páni z Hradce ovládali velkou část východní části jižních Čech a měli i statky na Moravě. Jejich rod vymírá roku 1604*.
Pro svou "identitu" pro hraní si na středověk druhé poloviny 14. století jsem si vybral právě člena tohoto rodu, Heřmana z Hradce, pána na Hradci, Bílkově a Šternberku (v diplomatických listinách Hermanni de Novadomo). Narodil se kolem roku 1338 rodičům Oldřichovi III. z Hradce a jeho druhé manželce Kláře z Bílkova. Jeho sourozenci (všichni z prvního manželství s Markétou z Korutan) byli Anna, která však roku 1362 umírá, Oldřich (IV.), Jindřich a Menhart. Měl tři děti, všechny však umírají během jeho života či krátce po něm (Klára † 1389, Menhart † asi mezi 1391-3, Eliška † 1417).
Heřman byl podvakráte ženat, první manželka Kunka umírá k roku 1380, po její smrti se oženil s Petruškou, která umírá po r. 1385. Obě manželky jsou však dnes nedohledaného původu.
Zajímavý je vývoj Heřmanova erbu. V Sedláčkových Atlasech můžeme dohledat hned jeho tři varianty, měnící se v průběhu života hradeckého pána (obr.1.). Taktéž zjistíme, což není moc překvapivé, že byl milovníkem němčiny (na pečeti z roku 1364 nápis Her got hilf, na obr. 1. není).
Po otcově smrti roku 1348 získává statky, podle kterých se ustaluje jeho predikát. Získává polovinu Jindřichova Hradce (druhou bratr Jindřich), čtvrtinu města Slavonic (jako každý z jeho bratrů) a zboží Bílkovské s hradem Šternberkem. Protože měl Oldřich nejmenší podíl, ostatní bratři mu dopláceli jistou hotovost, která však není uvedena (Teplý 1927, 113).
Po několika letech (r. 1354) se však bratři kvůli dluhům Oldřichových statků (zadlužených otcovými válečnými taženími) nepohodli a došlo k novému dělení. Tentokrát zdědil Heřman opět půl Hradce, zboží Bílkovské a čtvrt Slavonic, městečka Kunžak a Strmilov s příslušenstvím a druhou polovinu Číměře (druhou půli Oldřich).
Rozdělení města na dvě poloviny však městu neprospívalo a jeho jednota se rozpadala a hospodářsky upadalo. Pravděpodobně proto vydal Karel IV. (18. 6. nebo 18. 7. t. r.) Heřmanovi list, který zabezpečoval lepší podmínky na spojení jeho (Heřmanových) statků s Oldřichem a jeho statky. Písemně to však bylo stvrzeno až 5. 8. 1358 a bratři vešli do nedílného stavu na hradě Bílkově a na svých dílech ve Slavonicích.
Heřman měl ze svých majetků nejraději Jindřichův Hradec. Fr. Teplý (1929, 116) uvádí výňatek z pamětnice (kroniky), kde radní píší: "Předkové naši pan Jindřich z Hradce z jedné a pan Heřman a pan Menhart, syn jeho, odtuž z Hradce z strany druhé, město toto Hradec rozdílně drževše každý pán zvláště, p. Jindřich totižto stranu svou a lidi z strany jeho obývají a p. Heřman s p. Menhartem z strany své lidi také za nimi obývajíce v městech a podměstích právy a svobodami obdařili jsú…".
Mezi lety 1383 - 1396 zasedá na zemském soudu a v téže době činí mnohá zbožná dobročiní jako např. 15. června 1383, kdy dává 10 kop ročního důchodu ze vsí Mostů a Suchdola u Kunžaku na nový oltář sv. Petra a Pavla ve farním kostele v J. Hradci, nebo daroval světskému knězi Jiříkovi (oltářníkovi) a jeho nástupcům dům v Hradci.
Fr. Teplý taktéž uvažuje o tom, že městský farní kostel mohl vznikat z popudu Heřmana a jeho bratra již od roku 1380 - 1397. Kostel byl vysvěcen pro patronku řádu Německých rytířů (její Nanebevstoupení), kteří také přispěli financemi i prací, stejně jako měšťané, které kromě sebe a bratrů nezapomněl Heřman uvést v erekční listině. Na fungování kostela přispíval platem 8 kop, 37 grošů a 4 penízků získaných na vesnicích Pístině u Stráže.
Na Heřmana jako fundátora může ukazovat i erb nad bývalým hlavním vstupem do chrámu (obr. 2.). Odpovídal by druhému typu jeho erbu uváděného na pečetích v letech 1384 - 1388 (obr. 1.).
Po smrti své dcery Kláry (klarisky v Krumlově) věnoval pro její duši a duši její matky r. 1389 (28. října) plat ve vsi Kánicích. Taktéž prodal svůj díl ve Slavonicích a kvůli možnosti práva královské odúmrti, vložil r. 1383 v desky zemské své statky pro svého příbuzného Oldřicha z Rožmberka, kterého s jeho synem ustanovil poručníkem svých dětí. Manželce Petrušce pak nechal zapsat vesnice u Bílkova.
Kolem roku 1358 stavěli společnými silami Oldřich a Heřman z Hradce hrad Roštejn kousek od Telče a od Marše z Mutic zakoupili zboží ve Veleší, Hříšicích a Strachoňovicích, které si dali zapsat v Brně do moravských zemských desk.
Další zmínky o Heřmanovi pochází z 50. let 14. století, kdy se jeho bratr Jindřich nepohodl s Vilémem z Landštejna ohledně kupeckých stezek. V dlouholetém sporu musel Heřman s bratry Oldřichem a Menhartem zaplatit 2000 kop grošů za zajatého bratra Jindřicha, kterého zajala německá šlechta (r. 1352). Výkupným přišli o mnoho starých rodových držav. Uhlíky nesváru se však nadále znovu zažíhali a spor trval až do roku 1354. Do dění musel zasahovat i Karel IV., který se snažil několikrát znepřátelené hradecko-landštejnské strany usmířit (více o tomto nesváru Teplý 1929, 121-125).
Heřman se přidal na bratrovu (Jindřichovu) stranu i tehdy, když se J. zapletl do sporu s pány na Bítově. V ten čas na Hradecku zavládlo bezvládí a anarchie a po lesích číhalo mnoho lapků. Tento spor trval osm let a skončil někdy k roku 1360.
K 25. 7. 1389 je datováno nejstarší dochované privilegium hradecké vrchnosti od Jindřicha III. z Hradce. Tomu pravděpodobně předcházelo i nedochované privilegium Heřmana a jeho syna Menharta z Hradce a mohlo být téhož znění. V textu dochovaného německy psaného privilegia (přepis v Teplý 1929, 221-222) se mj. píše: "Každý měšťan může za živa nebo na smrtelné posteli naložiti bez jakékoli překážky se svým jměním, movitým i nemovitým, jak mu libo. Kdyžby některý člověk z města ušel, má jeho jmění 13 neděl zůstávati nedotčeno, kdyby se snad vrátil. Po uplynutí té lhůty má se poříditi inventář, provolati (na rynku veřejně a v sousedních městech), zdaliž by se k pořízení dostavil, když ale nikoli milostivosti nehledá, jeho statek bez veškeré lhůty a soudu připadne vrchnosti.
Na těchto obou právech mají míti nároky ti, kteří z páně dílu bydlejí v ohradě města, ať už mají své statečky a dědictví uvnitř zdí nebo za nimi vně města, ať stavení nová nebo stará postaven nebo teprve budoucně zřízená, kteří královské berně platí a pánu gruntovní činži, jež má beze změny dále trvati, čtyřikráte (o suchých dnech) do roka odvádějí a také pomocí mu přispívají, když dětem shání věno, anebo jinak příspěvku na nich žádá. Zvláště poroučí pán, aby židé ze svých domů platili činží a dávky, jak až doposud; leč hořejších privilegií jsou neschopní. Platí než měšťanům, jich budoucím. K pergamenu přivěsili na věčnou paměť všeho pečeti vedle Jindřichovi Heřman, strýc, Jan a Jindřich z Rožmberka na den sv. Jakuba jednoho ze dvanácti sv. apoštolů."
Veliký rozmach Hradce nastal koncem Heřmanova života, když král Václav IV. potvrdil ustanovení svého otce Karla, že všechny cesty od Českých Budějovic k Mühlviertelu a Cáhlovu a zpět mají vést přes Hradec. Město se tak stalo důležitým obchodním bodem na spojujícím Čechy, Moravu a Rakousko.
O sklonku života Heřmanova se ještě z práce Fr. Teplého můžeme dozvědět, že s Janem mladším z Hradce daroval dům a městiště u konce Zárybnického mostu na výstavbu nového špitálu pro chudé (dnešní sv. Alžběta, viz článek -Jindřichův Hradec ve 14. století- na tomto webu). 17. 4. 1399 vyžádal Heřman u pražského biskupa Jana odpustky na 40 dní pro ty, kteří navštíví tento špitál a pomodlí se v kleče 5 otčenášů, 7 zdrávasů a po zpovědi dají na stavbu špitálu dar.
Taktéž byl v posledních letech členem dvorského soudu (1394) a později tzv. Panské jednoty, brojící silně proti králi Václvovi IV. Zde však hrál jen vedlejší roli vedle svých bratrů (hlavně Jindřicha), (Spěváček 1986, 236, 295).
Heřman umírá bez bližšího časového určení roku 1404. Z kusých zpráv si o něm můžeme utvořit alespoň rámcový obraz jeho osobnosti: patřil sice k vysokému rodu, ale jeho politické ambice nebyly vysoké a svůj život trávil v kraji svého narození. Byl rodem Čech, vlastnil pozemky v Čechách i na Moravě a mluvil německy. Čím se cítil nejvíce se asi nikdy nedovíme.
Tento velmož patřil k mnohým kteří tvořili naše dějiny, ačkoli jsou dnes takřka zapomenuti.



* v článku vycházím z knihy Františka Teplého (1929), takže cituji pouze doslovně přepsané pasáže které jsem zatím neověřoval



Použitá literatura:


Kolář, Martin - Sedláček, August 1902: Českomoravská heraldika, Praha
Sedláček, August 1925: Českomoravská heraldika, část zvláštní, Praha
Sedláček, August 2003: Atlasy erbů a pečetí české a moravské šlechty, Praha
Spěváček, Jiří 1986: Václav IV., 1361-1419. K předpokladům husitské revoluce. Praha
Teplý, František 1927: Dějiny města Jindřichova Hradce, Dílu I. svazek 1., Jindřichův Hradec


Obr. 1. Erby Heřmana z Hradce. Zleva: 1 - erb doložený pro roky 1362 - 1370; 2-3 - vyobrazení z let 1384- 1388; 4-5 - erb souběžně užívaný s variantou 2 mezi roky 1384-1391. Dole pravděpodobná barevná vyobrazení. Dle Sedláček 2003; barevné erby autor podle Sedláček 1925, 9

Obr. 2. Bývalý hlavní vstup do kostela Nanebevzetí Panny Marie s erbem Heřmana z Hradce.
 


Anketa

Jaký máte názor na informovanost veřejnosti ohledně archeologických nálezů, jejich prezentace a publikace?

Výborný
Dobrý
Uspokojivý
Neuspokojivý
Špatný
Tragický

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama