Vývoj zbroje ve vrcholném středověku a raném novověku, díl I., roky 1200-1300

17. září 2009 v 17:01 | Pavel "maser" Macků |  archeologie, historie
Postupně se tu objeví seriál kapitol mající za cíl přiblížit vývoj zbrojí v období let cca 1200-1600, přičemž bude kladen důraz zvláště na období vrcholného středověku. Jeho cílem není vysledovat veškeré změny které probíhaly, pouze nastínit obecný vývoj a jeho trendy Největší pozornost je věnována zaváděným novinkám toho kterého období.
Tyto kapitoly pocházejí z mé magisterské diplomové práce. Pokud by tedy někdo z textu chtěl eventuelně něco kopírovat nechť citujte tuto práci (Macků 2009).

Roky 1200-1300

Nejdokonalejší ochranu po celé 13. století plnilo brnění ve formě tzv. kroužkového kompletu (obr. 1: H-I). Jednalo se o elastickou a váhově přijatelnou zbroj splétanou z mnoha tisíc kroužků. Kroužky byly nýtované, kovářsky svařované nebo vysekávané z plechu. Splétaly se tak, že každým kroužkem byly provlečeny další čtyři, šest nebo osm sousedních kroužků.
Do období 13. století také mohl patřit fragment košile z hradu Sklabina na Slovensku (technologie výroby se ve středověku neměnila a nálezové okolnosti udávají široký časový rozsah), který byl splétán ze 4 druhů kroužků formou propletení kroužku čtyřmi dalšími. Na bocích byly beznýtové zavírané kroužky (Ø kroužku 8,5 mm, Ø drátu 2 mm, váha 0,40 g), na rukávu byl převážně druhý typ kroužku s nýtem, který není vidět a vytváří do prostoru vystupující vypnulinu (Ø kroužku 9,5 - 10 mm, Ø drátu 1,9 - 2,1 mm, váha 0,39 g). Třetí typ kroužku byl nýtovaný s dobře viditelným nýtkem (Ø kroužku 7 - 8 mm, Ø drátu 0,9 - 1,5 mm, váha 0,19 g) a spolu se čtvrtým typem byl nejčastěji se vyskytujícím tvarem. Poslední typ byl opět nýtovaný. Hlavička nýtu vystupovala do prostoru konce kroužku a místo vsazení nýtu bylo roztepáno do obloukovité plochy (Ø kroužku 7,5 - 9 mm, Ø drátu 1 - 1,9 mm, váha 0,27), (Šimčík - Pupala 2005).
Komplet se sestával z kroužkové košile sahající oděnci do půli stehen až ke kolenům, s dlouhými rukávy které byly ukončeny pěstnicemi (vycpávané kožené palcové rukavice všité do rukávu, přičemž kroužky byly našité jen z horní strany dlaně a palce, obr. 1: K), kapucou a kroužkovými nohavicemi (obr. 1: H-I), která se uchycovala každá zvlášť na spodní opasek. Nohavice měly chodidlovou část tvořeny koženou podrážkou a ne vždy byly v "celistvé" formě kryjící celou nohu. Na dobových vyobrazeních vidíme i varianty, kde je pletivo pouze na přední straně a bocích nohy, ale lýtková a stehenní část je bez kroužků a uchycena je k noze několika řemínky.
Na spodní straně kožené rukavice (v úrovni dlaně nebo zápěstí) byl otvor, kterým mohl těžkooděnec prostrčit ruku (obr. 1: L). Kapuce mohla být mimo boj shozena na ramena, při bojové činnosti se nasadila na hlavu a volně visící cíp, podbradí, se uchytil řemínkem na opačné straně obličeje u ucha, čímž byla kryta spodní část obličeje až k nosu (obr. 1: D, H). Další zesilovací vrstvu někdy tvořila "náprsenková kapuce" přetažená přes hlavu zasahující hluboko na prsa a záda, čímž zdvojovala jejich ochranu.
Levnější varianty této zbroje tvořili kroužky nebo řetízky našité v hustých řadách vedle sebe (např. strážce Božího hrobu z dómu v Kostnici).
Zhruba v polovině 13. století se s postupně narůstající intenzitou začínají objevovat plechové a kožené (tvrzená a vařená kůže) zesilovací součásti zbroje. Z počátku je v dobových vyobrazeních vidíme na nejvíce zranitelných místech- koleních kloubech, později náloketnic a ke konci století už i jako dodatečnou ochranu přední části nohy ve formě náholenic, umístěné na kroužkových nohavicích (obr. 1: J). V ¾ století se začíná i oddělovat kapuce a kroužkové rukavice, které se vyskytnou i v tříprstých a ojediněle pětiprstých tvarech (obr. 1: N).
Další novinkou z tohoto období je podbití varkoče (viz. níže) železnými či kosticovými obdélnými plátky. Takto vznikaly první plátové kabátce (něm. Spangenharnisch, angl. coat of plates, snad i později Karlem IV. použitý latinský výraz thorax- pancíř /?/). Nejstarší zobrazení tohoto prvku je na sochách svatého Mauritia v magdeburském dómu (datován B. Thordemanem k roku 1250), či na soše spícího strážce Božího hrobu na relikviáři z Wienhausenu datovaného k roku 1280 P. Postem (obr. 1: O-Q).
Dosud nevyřešenou otázku, zdali se jedná o ochranný či jen identifikační prvek, skýtají obdélné (kruhové, kosočtverečné atd.) pravděpodobně kožené nebo železné destičky kryjící ramena zvané ailettes (obr. 1: P). Ty jsou charakteristické spíše pro západní Evropu a Anglii. U nás jsou doloženy jen na jezdecké pečeti Jana Lucemburského, která je známa i mimočeské badatelské obci (např. Nickel 2001) a málo známé pečeti Petra z Rožmberka (z r. 1347; Sedláček 2003). Náhrobek Hrona z Pacova a postava Jindřicha z Hradce v cyklu Svatojiřské legendy na hradě v Jindřichově Hradci (oba ze 14. století), u kterých se uvažuje že zobrazují ailetty, jsou s větší pravděpodobností spony pláště.
Kroužkové brnění tvořilo jen polovinu ochrany. Druhou, neméně důležitou částí byl polstr ve formě vycpávaných či prošívaných látkových košil zvaných též gambeson (wambison, wambais, campeson, gambassone, gambesoun, wambes, aketon, později i purpoint, Klučina 2004; z pol. 13. stol. jsou hojně vyobrazeny např. v Maciejowski bible- obr. 1: G-H). Železné brnění sloužilo jako deformační zóna sloužící k zastavení nepřítelovy zbraně, ale energie úderu či seku byla dále předávána do těla, kde mohla stále vážně poranit vnitřní orgány a kosti. Vyměkčená spodní vrstva tuto energii co nejvíce minimalizovala. "Prošívanice" (prošívaná košile, vesta) byla zhotovena z několika vrstev látek (len, vlna apod.), které byly jak název napovídá prošíváním spojeny k sobě. "Vycpávanice" byla opět zhotovena z látky, ve které se podélným prošíváním vytvořily tunýlky, které se nahusto napěchovaly vyčesanou a vypranou ovčí vlnou, koudelí, srstí lesní zvěře nebo podobným materiálem. Směr prošívání byl vertikálního směru, ale později se setkáváme i se šikmým, čtvercovaným, kosočtverečným a jiným variantami. Tyto vyměkčovací vrstvy měl těžkooděnec vždy pod všemi kroužkovými částmi- na těle a rukou, pod kroužkovými nohavicemi a na hlavě (čapka označovaná jako batwat, obr. 1: A). Střihy jednotlivých částí se podle potřeby, finančních možností a doby měnily. U lehkooděnců a málo majetných vojenských složek mohly prošívané a vycpávané košile a vesty tvořit jedinou ochranu (obr. 1: G).
Poslední oblékanou vrstvou těžkooděnce byla bojová suknice zvaná varkoč (z německého Waffenrock). Ta mohla být opět podšívaná a v tomto období i zdobená, ale hlavní přínos byl v odlišení bojovníků, neboť varkoče bývaly v majitelových heraldických barvách (u družiníků v barvách svého pána, obr. 2: P).
V průběhu 13. století doznívá výskyt normanských přileb (kónická s nánosníkem, obr. 1: E) a kalot (kryté temeno a obličej), ze které se vyvíjí hrncová přilba (P. Klučina 2004, 203 uvádí další názvy: v lat. textech galea, francouzsky heaume, hiaumet, yaume, německy Helm, obr. 1: F, Q), která kryje celou hlavu (o ní nejobsáhleji Pierzak 2004; metalografie vybraných kusů a jejich popis ve Wiliams - Edge 2004). Souběžně s hrncovou přilbou se vyskytuje tzv. lebka (přilba kryjící horní část hlavy, obr. 1: C) a varianty železných klobouků, jejichž název přesně odpovídá jejich tvaru (obr. 1: B).
Neméně důležitým ochranným prvkem byl štít. Byl skládán z prkének a potažen kůží či pergamenem. Na začátku století navazoval vývoj štítu na předchozí typy a velikosti a sahal oděnci zhruba od ramene po koleno, přičemž v průběhu století se zmenšoval až takřka do tvaru rovnoramenného trojúhelníku na konci století. Kovová puklice na středu štítu (umbo) se ojediněle ještě vyskytovala jako archaismus. Na zadní straně štítu bylo uchyceno několik řemenů- jeden dlouhý sloužící k zavěšení kolem ramen a další kratší byly určené k jeho uchopení. Svrchní strana byla opět bohatě heraldicky zdobena. K výcviku šermu ve šlechtickém prostředí a pro pěchotu sloužil ještě menší kruhový štít- puklíř. Kruhová dřevěná deska měla na středu kovové umbo a okraj štítu mohl být okovaný. Z druhé strany bylo uchyceno dřevěné či kovové madlo. (Klučina 2004, 215-221).

Obr. 1 Bojové odění ze 13. století. A-F ochrana hlavy: A - prošívaná vycpávaná čapka (batwat), B - železný klobouk, C - železná lebka, D - kroužková kapuca s podbradím, E - normanská (kónická) přilba, F - hrncová přilba; G-I ochrana těla: G - prošívaná vycpávaná košile s pěstnicemi a prošívaným oboječkem kolem krku, H - prošívaná vycpávaná košile a prošívané vycpávané krátké nohavice, I - kroužkový komplet; J - ranná plechová ochrana nohou (náholenice); K-N ochrana rukou: K-L - kroužková pěstnice napojená na rukáv, M - prošívaná vycpávaná pěstnice, N - prstová rukavice; O-Q nejstarší dochované skulptury s plátovým kabátcem: O-P sv. Mauritius,
Q - strážce Božího hrobu z Wienhausenu.
A-N - vyobrazení v Maciejowski bible, druhá polovina 13. století (A - fol. 3v, B - fol. 10r, C - fol. 10v, D - fol. 12v, E - fol. 21r, F - fol. 9r, G - fol. 10r, H - fol. 3v, I - fol. 13r, J - fol. 28v, K - fol. 38v, L - fol. 42r, M - fol. 23r, N - fol. 13r; výřezy); O-P - sv. Mauritius, Magdeburská katedrála, cca 1250, (Thordeman 1939, 287), Q - strážce Božího hrobu z Wienhausenu, 1280 (Provinzialmuseum Hannover), (Thordeman 1939, 289).



Použité prameny

Maciejowski Bible (Morgan Bible), MS. M. 638, New York, Pierpont Morgan Library, cca 1250


Použitá literatura

Klučina, P. 2004: Zbroj a zbraně. Evropa 6. - 17. století, Praha - Litomyšl
Macků, P. 2009: Vrcholně středověká a raně novověká militária v západní části Horního Slezska. Slezská univerzita v Opavě, Filozoficko-přírodovědecká fakulta, ÚstavArcheologie. Vedoucí práce PhDr. V. Goš, CSc., oponent Doc. PhDr. P. Kouřil, CSc., Opava
Nickel, H. 2001: About ailettes and achselschilde. Zeitschrift für Waffen und Kleidungsgeschichte, č. 1, 197-211
Pierzak, J. 2004: Hełmy garnczkowe na ziemiach Polskich na tle Zachodnioeuropejskim,Uniwersytet Jagielloński w Krakowie, Institut archeologii, Krakow
Sedláček, August 2003: Atlasy erbů a pečetí české a moravské šlechty, Díl 5, Praha
Šimčík, P. - Pupala, M. 2005: Krúžková košeľa z hradu Sklabina. Sborník Slovenského národného múzea XCIX, Archeológia 15, 93-101
Thordeman, B. 1939: Armour from the battle of Wisby 1361, Vol. I+II, Upsala
Wiliams, A. - Edge, D. 2004: Great helms and their development into helmets, Gladius XXIV, 123-134
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama