Vývoj zbroje ve vrcholném středověku a raném novověku, díl II., roky 1300-1350

2. října 2009 v 23:14 | Pavel Macků |  archeologie, historie
Postupně se tu objeví seriál kapitol mající za cíl přiblížit vývoj zbrojí v období let cca 1200-1600, přičemž bude kladen důraz zvláště na období vrcholného středověku. Jeho cílem není vysledovat veškeré změny které probíhaly, pouze nastínit obecný vývoj a jeho trendy. Největší pozornost je věnována zaváděným novinkám toho kterého období.
Tyto kapitoly pocházejí z mé magisterské diplomové práce. Pokud by tedy někdo z textu chtěl eventuelně něco kopírovat nechť citujte tuto práci (Macků 2009).

Roky 1300-1350

"Pouhý" padesátiletý rozsah této kapitoly je zapříčiněn prudkým rozvojem ochranného odění 14. století, přičemž v první polovině ještě převládá kroužkové brnění doplňované dalšími prvky, které se vývojem dostávají do primární ochranné funkce a postupně vytlačují zastaralejší kroužkovou ochranu (srovnej obr. 2: P, Y).
Pro počátek a prvá desetiletí 14. století je stále nejvíce rozšířen kroužkový komplet, od kterého se stále častěji odděluje kapuce a rukavice (obr. 2: P, I). Později, cca od 30. let se zkracuje délka kroužkového rukávu na ¾ (dlouhý rukáv se nadále souběžně vyskytuje), přičemž předloktí mohlo být chráněno tvrzenou vařenou kůží, kovovými doplňky a jejich kombinací. Koženou (plechovou ?) variantu ochrany ruky vidíme např. na náhrobku Albrechta z Hohenlohe, která anatomicky kopíruje ruku a je uzavřena třemi přezkami. Na nátepnících mohly být přinýtovány i zesilující kovové plátky- lamely, hustě k sobě našité plechové kroužky apod.
Také ochrana rukou nabyla nových podob. Od kroužkových celků (obr. 2: I) šly větve vývojového stromu mnoha směry. Kombinované typy mohly mít podobu plechových anatomických plátků všitých do kůže či látky (obr. 2: K), nebo našitých na tomtéž podkladě svrchu, doplněné tvarovanými plíšky v oblasti zranitelných kloubů. Zápěstní kloub v tomto případě kryla manžeta z tvrzené kůže s přinýtovanými železnými lamelami (kombinace obou zmiňovaných variant je na obr. 2: J, W). S rostoucí úrovní technologického a řemeslného pokroku se do poloviny 14. století začalo užívat celoplechových rukavic tzv. přesýpacích hodin (podle tvaru), jejichž prsty byly kryty kroužky, kombinovanou ochranou, nebo tvarovanými plíšky spojenými do sebe (vytvářejí kloubnatý dojem). Pestrou škálu kombinovaných rukavic ukazuje opět Romance of Alexander (prakticky veškeré iluminace zachycující bojové operace, z nejzajímavějších fol. 58r, 63r, 81v, atd.).
Stejný typ ochrany se začal užívat i na ochranu nohou, který postupně vytlačil zastaralý kroužkový typ nohavic. Koženou anatomicky tvarovanou nohu zachycuje Codex Manesse (datován 1305-1340, obr. 2: L) a její dokonalejší plechovou verzi pak obr. 2: N. Na vyobrazeních se občas vyskytne i tzv. šupinová ochrana nohou (obr. 2: M), i přechodné kroužkovo-koženo-plechové "nohy" (obr. 2: O - uprostřed), ale ve 2/4 14. století se již běžněji vyskytuje vyspělá, anatomicky tvarovaná plechová ochrana nohou (obr. 2: N, O, V, X-Z).
Ochrana hlavy navazovala na předchozí období. Vedle stále užívaných železných klobouků (obr. 2: F) se nadále užívaly i "lebky" (obr. 2: A). Z nich se protažením bočních stran na uši a týl vyvinul šlap (bacinet, bascinet apod.; obr. 2: B), jehož vývoj probíhal od kulovitého tvaru k dozadu ubíhající špici (obr. 2: C). Šlapy se staly na dalších cca 150 let velice oblíbenou přilbou a již v počátcích vývoje byly osazeny odklápěcím hledím (u jezdců, obr. 2: D-E, W).
Nově se však začal užívat kroužkový závěs (aventail), uchycený na kožený pásek, který byl nanýtovaný na přilbu (či na její vnitřní stranu, obr. 2: A-E, V,). Grabarczyk - Ławrynowicz (2006, 259-260,) uvádí jako další možnost uchycení kroužkového závěsu k přilbě kovovými háčky, osobně jsem však zatím neviděl žádnou dochovanou přilbu s tímto řešením. Otázka závěsu zůstává otevřená u klobouků, kde se můžeme pouze dohadovat, zda přilba seděla na kroužkové kukle, nebo u ní byl na vnitřní straně také uchycen aventail (obr. 2: F).
Dožívající hrncové přilby se transformovaly do masivnějších přileb kbelcových (již koncem 13. století, obr. 2: G-H). Tyto se kromě velikosti, kdy přilba dosedala až na ramena, odlišovaly od předchozích hrncových přileb především ukončením vrchní části, která byla nejčastěji zakulacená či zahrocená. Taktéž váha se pohybovala od 2 kg výše. A. Williams a D. Edge (2004) uvádějí ve své studii dvě přilby z tohoto období z hradu Madeln (zanikl zemětřesením r. 1356). První, snýtovaná z 5 částí váží 2,45 kg, druhá je snýtovaná ze 4 kusů a váží 2,335 kg (vlivem koroze je váha trochu snížena). Kbelc se stal populární nejen na turnajových kolbištích, ale i ve válečných střetech, kde byl po první srážce "na kopí" odhozen na záda (byl uchycen řetězem upoutaným na zbroj- viz níže), přičemž pod ním těžkooděnec nosil ještě lebku či šlap. Příkladná ukázka dvou shozených kbelců je v pařížském zlomku latinského překladu Kroniky tzv. Dalimila na foliantu 3v (iluminace publikovány např. v Grabarczyk - Ławrynowicz 2006), nebo na mnohých vyobrazeních v Romance of Alexander, kde je kbelc sražen z hlavy protivníkem (fol. 101v, fol. 113r atd.- zde jsou však rytíři pod kbelcem prostovlasí). Udržel se až hluboko do druhé poloviny 14. století, kdy byl střídán novějšími typy. I u této přilby vedly vývojové tendence k otvíratelnému hledí, které můžeme vidět např. v Codexu Balduini.
Míra ochrany kbelcových přileb mohla být ještě znásobena přidáním dalších plechových částí kryjících krk. V Codexu Mannesse je na nedokončené skicové kresbě zachycen kbelc se zavěšeným "podbradím" kryjícím krk (fol. 196r). Stejnou funkci plnil i plechový límec vyobrazený ve stejném rukopise na fol. 193r, nebo v Romanci o Alexandrovi fol. 101v (obr. 2: H).
Vyměkčovací základní vrstvu těla nadále plnila "prošívaná či vycpávaná" vesta (viz předchozí kapitola). Její část můžeme opět vidět na dobových vyobrazeních, kde pod vrstvami svrchních zbrojí ční její spodní okraj (obr. 2: Q, X-Z).
Jak bylo psáno výše, přes ní se navlékala kroužková košile, která se mohla podle potřeb modifikovat (kratší rukávy, kroužkový oboječek kolem krku obr. 3: L) a sahala zhruba do půli stehen nositele. Přes košili (či jako alternativa) existovala tzv. šupinová zbroj, která je vyobrazena spíše sporadicky s dlouhou tradicí z předchozích staletí (jako šupinová vesta na obr. 2: Q-R). Šupiny jsou přišity či nanýtovány na podklad z kůže či pevné látky formou cik-cak, čímž se vytváří optický efekt rybích šupin, který dal této zbroji název. Šupiny opět mohly být z kovu, kostic či tvrzené kůže.
Finančně nákladnou, ovšem šířící se ochranou těla byl plátový kabátec. Jeho vývoj navazuje na typy z předchozího období. Dochované takřka celistvé kabátce jsou po 3 ks (dle Goš 1976, 294; dva z nich fotograficky publikovány v Thordeman 1939, 312-313, fig. 318-323; obr. 2: Ž) uloženy např. v Schweizeriches Landesmuseum v Zurichu a pocházejí ze švýcarského Küssnachu (datovány do 2. ¼ 14. stol.). Dosud největší dochovanou kolekcí je však nález více či méně kompletních 25 kabátců z Wisby na švédském Gotlandu (Thordeman 1939). Ačkoli se bitva odehrála až roku 22. července 1361, nalézané kabátce jsou nejčastěji typů užívaných v předchozích decéniích. Mrtvá těla se po bitvě začala v parném létě rychle rozkládat a hrozilo šíření infekčních nemocí, proto byli padlí narychlo pochováni do masových hrobů. Kabátce rozčlenil B. Thordeman do 6 typů. Podle uložení plátů z nálezových okolností "zrekonstruoval" nalezené zbroje v celek, který bohatě fotograficky i kresebně ilustruje druhou část jeho knihy (rozkreslení jednotlivých segmentů jednotlivě i ve zrekonstruované formě apod.).
Z dobových vyobrazení je k roku 1300 dochován obraz Sv. Mořice na relikviáři v Lögumském opatství v Dánsku (obr. 2: S). První třetinu 14. století zastupují mj. náhrobek Nilse Jonssona v kostele Sv. Marie v Sigtuně z roku 1316 a malba v kostele v Jižní Rådě z roku 1323 (oba Švédsko, překresleno v Thordeman 1939, 295-296, fig. 297-299, obr. 2: T, U). První dva uvedené příklady by mohly být Wisby Typ IV, který je charakteristický skladbou vertikálně přinýtovaných plátků ve třech a více řadách na přední straně, jdoucích přes boky na bedra, kde se setkávají a krytými rameny a vrchní částí zad. Třetí uvedený příklad je bohužel méně čitelný a můžeme usuzovat na typ Wisby I-IV, přičemž osobně mi jako nejpravděpodobnější přijde typ Wisby I, který má vertikální železné segmenty na prsou, bocích, zádech (horní část zad nekrytá) a břicho kryjí masivnější pásy nanýtované horizontálně.
Z druhé ¼ 14. století nalézáme mnoho vyobrazených plátových kabátců v pestře iluminovaném rukopise Romance of Alexander z let 1338-1344 (obr. 2: V-Z). Podle Thordemanova třídění se jedná většinou o Wisby typ IV (viz výše).
Většina okrajů vyobrazených zbrojí má pestré ukončení v podobě visících laloků, střapců apod. Jeden zbrojnoš je zde namalován zezadu, takže lze spatřit zapínání na tři přezky umístěné v řadě nad sebou v ose páteře (obr. 2: V, úplně vlevo).
Další funkční a zároveň módní detail je zachycen na obr. 2: Y-Z. Jedná se o dva až čtyři řetězy uchycené na hrudi (varkoč měl v onom místě otvory kterým se řetězy protáhly, byly uchycené k pl. kabátci). Variantu se třemi úchyty, ovšem bez řetězů zachycuje obrázek 2: Z (taktéž je varianta bez řetězů dobře patrná na skulptuře sv. Václava, viz další kapitola obr. 3: L). Řetězy sloužily k uchycení kbelcové přilby (někdy byla uchycena i na dva prostřední řetězy, které byly provlečeny a zajištěny na spodní části přední části přilby), dýky a meče. Tyto řetězy jsou často na dochovaných monumentálních náhrobcích šlechty ze západní Evropy (Albrechta von Hohenlohe † 1338, Otto von Orlamünde † 1340 atd.). Uchycení sloužilo urozenému jezdci, jak již bylo psáno výše, k uchycení shozeného kbelce a také jako pojistka proti ztrátě zbraně. Některé řetězy na dobových iluminacích a sochách nejsou moc dlouhé, což můžeme vysvětlovat stylizací nebo podle starších úvah jako dodatečnou ochranu hrudi. Praktičnost řetězů se pravděpodobně odrazila v délce jejich užívání, které nemělo dlouhého trvání a nepřežilo 14. století.
Varkoč se v první polovině 14. století módně zkracuje. Taktéž se s kvalitnější ochrannou zbrojí zmenšuje erbovní štít. Vedle něj se vyskytují nadále pěstní štítky a veliké tarasy (Pařížský zlomek latinského překladu Kroniky tzv. Dalimila, fol. 6v, Grabarczyk - Ławrynowicz 2006, 272).

Obr. 2 Bojové odění z první poloviny 14. století. A-H ochrana hlavy: A - lebka kroužkovým závěsem, B - raný šlap se závěsem, C - pozdější typ šlapu s kroužkovým závěsem, D - E - šlap se sklopným hledím, F - železný klobouk, G - kbelc, H - kbelc se zesílenou ochranou krku; I-K ochrana rukou: I - oddělené kroužkové rukavice, J - kombinované rukavice (pravděpodobně kožený kornout se všitými želenými lamelami a plechovými segmenty, podbíjená kůže), K - kombinované rukavice (pravděpodobně plechem podbíjená kůže); L-O ochrana nohou: L - tvarovaná kožené lýtko (vařené) s plechovou (?) nákolenkou, M - šupinové nohavice, N - plechová ochrana (zavírané lýtko), O - vyspělejší plátová ochrana nohou vč. plechové boty (uprostřed plechová lýtka skládaná z menších kovových segmentů); P-Q ochrana těla: P - rytíř v kroužkovém kompletu (ochrana počátku 14. stol., přetrvávající ze století předchozího), Q-R - šupinová vesta natažená na kroužkovou košili, S-Ž plátové kabátce (Y - s 2 a 4 řetězy, Z - se závěsy na řetězy umístěnými na hrudi).
A-B, I, L, N, P-Q - Codex Manesse z let 1305-1340 (A - fol. 359r, B - fol. 226v, I - fol. 361r, L - fol. 497v, N - fol. 226v, P - fol. 83r, Q - fol. 229v; výřezy); C-H, J-K, M, O, R, V-Z - Romance of Alexander z let 1338-1344 (C - fol. 92v, D - fol. 92r, E - fol. 91v, F - fol. 42v, G - fol. 51v, H - fol. 101v /otočeno/, J - fol. 51v, K - fol. 106r, M - fol. 161r, O - fol. 78v, R - fol. 51v, V - fol. 66r, W - fol. 51v, X - fol. 73r, Y - fol. 144v, Z - fol. 122v; výřezy); S - Sv. Mořic z relikviáře Lögumského opatství v Dánsku, okolo 1300 (dle Thordeman 1939, 295); T - náhrobek Nilse Jonssona v kostele Sv. Marie v Sigtuně, Švédsko (1316-1319), (dle Thordeman 1939, 296); U - malba v kostele v Jižní Rådě, Švédsko, 1323 (dle Thordeman 1939, 296); Ž - jeden z dvojice dochovaný plátových kabátců z Küssnachu, Švýcarsko, 2. ¼ 14. století, uloženo v Schweizeriches Landesmuseum, Zurich (dle Thordeman 1939, 312-313, fig. 318-323).

Použité prameny


Codex Manesse, Cod. Pal. germ. 848, Heidelberg, Heidelberg Universität Bibliothek,
1305-1340

Romance of Alexnder, MS. M. Bodl. 264, Oxford, Bodleian Library, 1338-1344




Použitá literatura


Grabarczyk, T. - Ławrynowicz O. 2006: Zbraně a zbroj v miniaturách pařížského zlomku
latinského překladu Kroniky tzv. Dalimila, CB 10, 257-280, Praha
Macků, P. 2009: Vrcholně středověká a raně novověká militária v západní části Horního Slezska. Slezská univerzita v Opavě, Filozoficko-přírodovědecká fakulta, ÚstavArcheologie. Vedoucí práce PhDr. V. Goš, CSc., oponent Doc. PhDr. P. Kouřil, CSc., Opava
Nickel, H. 2001: About ailettes and achselschilde. Zeitschrift für Waffen und Kleidungsgeschichte, č. 1, 197-211
Wiliams, A. - Edge, D. 2004: Great helms and their development into helmets, Gladius
XXIV, 123-134
Thordeman, B. 1939: Armour from the battle of Wisby 1361, Vol. I+II, Upsala
 


Komentáře

1 Mahy Mahy | 3. října 2009 v 23:02 | Reagovat

dost dobrý!

2 jirka jirka | 4. října 2011 v 6:12 | Reagovat

4lánky super ale design stránek až nečitelný, ta žlutá na zelené je nejhorší :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama