Vývoj zbroje ve vrcholném středověku a raném novověku, díl III., roky 1350-1400

17. listopadu 2009 v 20:41 | Pavel "maser" Macků |  archeologie, historie
Postupně se tu objeví seriál kapitol mající za cíl přiblížit vývoj zbrojí v období let cca 1200-1600, přičemž bude kladen důraz zvláště na období vrcholného středověku. Jeho cílem není vysledovat veškeré změny které probíhaly, pouze nastínit obecný vývoj a jeho trendy. Největší pozornost je věnována zaváděným novinkám toho kterého období.
Tyto kapitoly pocházejí z mé magisterské diplomové práce. Pokud by tedy někdo z textu chtěl eventuelně něco kopírovat nechť citujte tuto práci (Macků 2009).

Výše bylo psáno, že nejmodernější zbroje druhé poloviny 14. století postupně vytlačují kroužkové brnění jako primární ochranu. Druhým typickým znakem a novinkou bylo tehdy módní vypasování oděvů (úzký zabraný pas a široký, někdy i vycpávaný hrudník) které se odrazilo i ve složce ochranného odění (obr. 3: C-D, F-H, J).
Nejběžněji užívanou přilbou jízdy byl dožívající těžký kbelcový helm (obr. 3: A-B), jehož prim přebral lehčí šlap s kroužkovým závěsem a hledím. Pro naše prostředí je mi znám jediný dochovaný závěs uložený na zámku Hluboká, který je spíše odhadem datován do poloviny 14. stol. (Vaverková 1991, Vaverková 1996). Tvar hledí se vyvíjel mnoha směry. Z našeho prostředí je snad nejznámější vyobrazení ochrany obličeje v podobě rybí kosti či stromečku (obr. 3: F) u těžkooděného hlídače Božího hrobu z deskové malby od M. Třeboňského oltáře, datovaného k roku 1380. Jeho šlap s kroužkovým závěsem je kónického, dozadu ubíhajícího tvaru. Okraj přilby je lemován tvarovaným plechem z barevného žlutého kovu (či koženým lemem) s dobře patrnými dvěma řadami dírek na uchycení vyměkčovacího polstru (batwatu) a závěsu. Uprostřed čelové části je na otočném čepu vzhůru zvednuté hledí (tzv. klappvisor). Z čepu vychází kulatá (?) zahrocená tyčinka, ze které do každé strany kolmo vybíhá pět (možná šest- špatná čitelnost obrazu) menších tyčinek. Celek je tvarově koncipován do oblouku, který po sklopení uzavře obličejovou část podobně jako přilby dnešních hokejistů. Tento tvar byl jistě dobrý při ochraně proti seku, ale bodné rány nezastavil.
Další variantou ochrany obličeje byl kónický, podle nosu tvarovaný pásek, uchycený na střední části kroužkového závěsu (v místě nad ústy), který se opět mohl odklápět (tentokrát dolů) a při boji byl uchycen háčkem uprostřed čelové části šlapu.
Největší oblíbenosti mezi tvary hledí získal na cca sto let tvar nazývaný "psí čumák (psí čenich, Hundskull, Hundsgugell apod., obr. 3: G-H). Plech v tomto případě zakryl celou obličejovou část a tvarově připomínal tvar zvířecí hlavy. Tento dojem vytvářely otvory pro oči a ústa v podobě úzkých štěrbin (jejich okraje jsou často ven vyhnuté) a především kuželovitý kornout vybíhající ze středu hledí. Variabilita kornoutu je obrovská. Malé exempláře můžeme mj. vidět na dochované přilbě uložené v Churburkské zbrojnici (obr. 3: G), hradu Coburgu (Kunstsammlung der Veste, A. I. 1), střední velikost na exempláři uloženém v Royal Armouries (iv 467) a veliký exemplář je uložen např. v Metropolitan Museum of Art (60.151). Přívod vzduchu na těchto kornoutech (a spodních částích hledí) zajišťovaly průduchy, které se vyskytovaly na pravé straně, na pravé a v menším množství na levé a na obou stranách ve stejné četnosti. Menší či nulové počty průduchů na levé straně s největší pravděpodobností souvisí se snahou co nejméně oslabovat odolnost plechu při nárazu protivníkovy zbraně. Při turnajské tjostové disciplíně se totiž útočilo kopím na soupeřovu levou (štítovou) stranu a hlava byla vděčnou zásahovou plochou.
Váhy psích nosů se pohybovaly bez upevněného kroužkového závěsy mezi 2-3 kg, s aventailem až 7 kg (přilba v Churburkské zbrojnici 5,7 kg, obr. 3: G; přilba ve Wallace Collection, Leeds, se signaturou A69 vážila 4.065 kg; exemplář uložený v The Royal Armouries, Leeds, iv 470 vážila dokonce 7,12 kg!, více v Goranov bez data ).
Hledí se uchycovalo na výše zmiňovaný klappvisor, nebo na dva otočné čepy uchycené na spáncích. Oba případy uchycení hledí mohly být řešeny pomocí vyndavací závlačky, takže bylo lze hledí při potřebě odejmout. Závlačka mohla být k hledí uchycena proti ztracení i řetízkem (např. psí nos uložený v anglické Wallace Collection pod signaturou A69, datovaný cca 1390).
Dnes je známo ze soukromých i veřejných sbírek po celém světě přes čtyřicet dochovaných exemplářů šlapu (Goranov bez data).
Kombinovaná ochrana rukou se nadále udržuje, ale stále častěji se používaly moderní ¾ plechové rukávy (obr. 3: F-G). Ty kryly celou plochu předloktí, loket a část nadloktí. Zbytek nadloktí chránil rukáv kroužkové košile a samostatná plechová ramena, která se časem napojila ke zbytku "plechové ruky".
Vývoj plátové nohy probíhal stejně, v této době byla ochrana dolních končetin již značně vyspělá (obr. 3: F, H).
Z druhé poloviny století jsou dochovány některé prošívané a vycpávané košile význačných feudálů. Obr. 3: J zachycuje exemplář patřící Karlu z Blois, který údajně prošel bitvou u Auray roku 1364. Košile je velice módní a vypasovaná. Střed těla a malíkové strany předloktí jsou zapínané množstvím knoflíků (dle největší módy).
Prošívaná vesta či košile mohla sloužit, stejně jako v předchozích dobách, jako vrchní či jediné ochranné odění, opět s tendencí k vypasování (obr. 3: H).
Tvar kroužkového brnění se přizpůsoboval ostatním ochranným pomůckám. Vedle klasické košile (dlouhé do půli stehen) s dlouhými rukávy se vyskytly exempláře s krátkými rukávy, vesty, s napletenými oboječky (obr. 3: K, L) apod. Plátové doplňky mohly být navlečené jak na brnění, tak pouze na spodních prošívaných/vycpávaných košilích (srov. obr. 3: A, F-G).
Vývoj plátového kabátce se rozdělil do několika směrů. V prvním dochází ke zmenšení dovnitř nanýtovaných kovových plátků, které vytvoří mnoho vertikálních řad nad sebou a odpovídají typu č. V z Wisby (obr. 3: A-C).
V druhém směru docházelo také ke zmenšování vnitřních kovových segmentů a také se dobové vypasování projevilo i na této části zbroje. Tím dochází ke vzniku pokročilého plátového kabátce- brigantiny. Takřka kompletně dochovaná brigantina je dnes uložena v The Royal armoury of Chartres Cathedral a patřila francouzskému dauphinovi Karlu VI. (datovaná k 1380, obr. 3: I) a i naše země se může pochlubit světově známou plastikou sv. Jiří z pražského hradu, datovanou do roku 1373 (obr. 3: D).
Poslední směr vedl mimo výše psané zmenšování i ke zvětšení jednoho či více kusů plátů, které se uchytily na kabátec v místě hrudi (obr. 83 D, snad i postava úplně vpravo na obrázku C). Tento vývojový moment již předznamenává brzký nástup celokovových kyrysů- hrudních plátů. Z přelomu 14. a 15. století je dochovaný jeden kus uložený v Bayerisches Nationalmuseum, Munich, jiný (tentokrát jen kovové pláty bez organického podkladu) v pařížšké Invalidovně a další (více v Thordeman 1939, 321, Post 1940-42).
Po roce 1365 je však datován nejstarší dochovaný plátový komplet turnajové zbroje Ulricha von Matsch (obr. 3: G), k němuž patří z několika železných plátů skládaný kyrys. Je důmyslně konstruovaný tak, že na přední středový díl po obou stranách navazují další zmenšující se pláty, které se potkávají na zádech nositele a kde se zajistily (přezkou). Jednotlivé díly jsou nanýtovány na silné řemeny, takže je kyrys lehce pohyblivý. Každý plát je navíc "podlepen" vystýlkou, takže plech tolik nerozdíral spodní látkové vrstvy na kterých byl navlečen. Proti spadnutí vychází z horní části ještě dva řemeny, které měl nositel natažené přes ramena podobně jako kšandy, jež se uchycovaly opět na zadní straně železných plátů v místě bojovníkova kříže. Přední středové segmenty jsou vypouklé ven a je zde v horní části nanýtován železný prut do tvaru V interpretovaný jako ochrana proti sklouznutí sokova dřevce pod kroužkový závěs. Druhou pojistkou pro stejný případ je pak ještě ven vyhnutý okraj středového plátu. Na pravé straně je ještě sklopný hák na opření kopí při útoku.
Celý dochovaný komplet je bohatě po okrajích zdoben mosaznými pásky s nápisy v gotické minuskule. Dnes je uložen ve zbrojnici na hradě Churburku (více v Wackernagel - Eaves, 1996).

Obr. 3 Bojové odění z druhé poloviny 14. století. A-C - plátový kabátec, D-E - brigantina, F - těžkooděnec, G - turnajová zbroj Ulricha von Matsch, H, J - svrchní prošívané odění, I - brigantina, K - kroužkový závěs přilby (?), L - kroužkový oboječek.
A-B - Verdenská katedrála 1360-70 (Thordeman 1939, 310-311, fig. 316-317), C - Historie romaine z let 1368-1372 (fol. 33v; výřez), D - skulptura sv. Jiří na Pražském hradě, 1373 (foto z Thordeman 1939, 319, fig. 333), E - kombinovaný hrudní plát, okolo 1400, Bayerisches Nationalmuseum, Munich (foto z Thordeman 1939, 321, fig 337), F - Mistr Třeboňského oltáře, krátce po 1380 (foto z Fajt (ed.) 2006, 466; výřez), G - nejstarší dochovaný plátový komplet, po r. 1365, uloženo v Churburkské zbrojnici, Švýcarsko (foto převzato z oficiálních stránek hradu Churburku www.churburg.com), H - (Le) Pelarinage de la vie humaine z let 1367-1399 (fol. 30v; výřez), I - brigantina Karla VI., cca 1380, uloženo v The Royal armoury of Chartres Cathedral, J - purpoint nošený Karlem z Blois v bitvě u Auray 1364, uloženo v Museé Historique des Tissus, Lione (foto z Wackernagel - Eaves 1996, 50), K - kroužkový závěs či oboječek z (Le) Pelarinage de la vie humaine z let 1367-1399 (fol. 27r; výřez), L - Sv. Václav, katedrála sv. Víta v Praze, kolem 1367 (foto převzato z Fajt (ed.) 2006, 223; výřez).


Použité prameny

(Le) Pelarinage de la vie humaine, Ms. 1130, Bibliotheque Sainte-Geneviève, Paris, 1367-
1399

Použitá literatura

Fajt, J. (ed.) 2006: Karel IV. Císař z Boží milosti. Kultura a umění za vlády Lucemburků
1310-1437, Praha
Grabarczyk, T. - Ławrynowicz O. 2006: Zbraně a zbroj v miniaturách pařížského zlomku
latinského překladu Kroniky tzv. Dalimila, CB 10, 257-280, Praha
Macků, P. 2009: Vrcholně středověká a raně novověká militária v západní části Horního Slezska. Slezská univerzita v Opavě, Filozoficko-přírodovědecká fakulta, ÚstavArcheologie. Vedoucí práce PhDr. V. Goš, CSc., oponent Doc. PhDr. P. Kouřil, CSc., Opava
Nickel, H. 2001: About ailettes and achselschilde. Zeitschrift für Waffen und Kleidungsgeschichte, č. 1, 197-211
Post, P. 1940-42: Ein Panzerfragment aus der frühzeit er Brigantine, Zeitschrift für
historische Waffen- und Kostümkunde, 7. Band der neuen Folge (16. der
Gesamtfolge), Berlin
Vaverková, Z. 1991: Kroužkový závěs k basinetu ze zámku Hluboká, AH 16, 379-384
Vaverková, Z. 1992: Hluboká. Waffenkammer. Praha
Wiliams, A. - Edge, D. 2004: Great helms and their development into helmets, Gladius
XXIV, 123-134
Wackernagel, R. H. - Eaves, I. 1996: The Armory of the Castle of Chruburg, Udine
Thordeman, B. 1939: Armour from the battle of Wisby 1361, Vol. I+II, Upsala


Seznam studií na webu

Goranov, Alexi bez data: The 14th Century Bascinet. Článek platný k 12. 6. 2009:
http://www.myarmoury.com/feature_spot_bascinet.html

Hrad Churburk: www.churburk.com
 


Komentáře

1 Smithc788 Smithc788 | E-mail | Web | 26. července 2014 v 9:08 | Reagovat

Farmville farms even include free gift that is especially ecakaeddcakdefdg

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama