Vývoj zbroje ve vrcholném středověku a raném novověku, díl IV., roky 1400-1500

2. února 2010 v 21:48 | Pavel Macků |  archeologie, historie
Postupně se tu objeví seriál kapitol mající za cíl přiblížit vývoj zbrojí v období let cca 1200-1600, přičemž bude kladen důraz zvláště na období vrcholného středověku. Jeho cílem není vysledovat veškeré změny které probíhaly, pouze nastínit obecný vývoj a jeho trendy. Největší pozornost je věnována zaváděným novinkám toho kterého období.
Tyto kapitoly pocházejí z mé magisterské diplomové práce. Pokud by tedy někdo z textu chtěl eventuelně něco kopírovat nechť citujte tuto práci (Macků 2009).


15. století ve vývoji zbrojí zažilo dvě epochy. První fáze, trvající zhruba do čtvrtiny století, představuje dožívání ve větší míře kombinování různých prvků ochrany (obr. 4: A), počátkem tvorby kyrysů kryjících i záda (obr. 4: D) a masivnějším užíváním šorců (ochrana slabin tvořená pásy tvarovaných lamel). V druhé fázi (od druhé čtvrtiny 15. stol.) se celoplátové zbroje užívají už často a jejich povrchová úprava dospěla do té podoby, že samotný plech byl natolik reprezentativní, aby mohl být nošen bez zakrytí látkovými varkoči.
V druhé polovině století byla v módě tzv. gotická zbroj vyznačující se elegantními štíhlými proporcemi a zálibou v hrotitém ukončení plátů (např. na myškách, obr. 4: G).
Koncem století se ujímá nová móda kanelovaných zbrojí zvaných maxmiliánská zbroj. Kanely (žlábky vystupující vzhůru) plech zpevňovaly, ale zároveň působily výrazně estetickým dojmem (obr. 5: A).
Hlavu chránily nadále přilby předchozí epochy, přičemž nejoblíbenějším se koncem 14. a počátkem 15. století stal šlap s pohyblivým hledím ve tvaru psího nosu. Touha po lepší ochraně vedla k doplnění této přilby o plechové podbradí namísto kroužkového závěsu, čímž vznikl velký basinet (obr. 4: B). Ten skýtal sice dobrou ochranu, leč větší váha a nemožnost více otáčet hlavu stejně jako u kbelce zapříčinily, že přestal být po polovině století používán (ve stejnou dobu ustupuje i klasický šlap).
Z velkého basinetu se pro turnajové záležitosti vyvinula ještě přilba turnajská - kolčí. Zde výše citované problémy při používání natolik nevadily. Dochovaný zástupce kolčí přilby je uložen mj. ve Wallace Colection pod signaturou A. 186. Je složen ze dvou dílů: horní tvoří malý zvon a druhý tvoří vepředu se do špice sbíhající masivní plát obepínající hlavu. Na přilbě je na zadním spodním okraji doposud dochován úchyt na řemínek, kterým byla přilba uchycena na kyrys (přední chybí). Uchycení zajišťovalo přenos energie po úderu dřevcem do hlavy na tělo. Krk díky tomu nebyl tolik namáhán. Přilba váží 7,4 kg (Wiliams - Edge 2004).
Novinkou, spojující dobrou ochranu hlavy s pohyblivostí, byl armet (obr. 4: C, E - zde chybí sklápěcí hledí). Jeho počátky jsou opět u italských platnéřů ve dvacátých letech (Klučina 2004, 371). Armet byl vyráběn z několika částí, které se daly odklápět do boků a vzhůru. Po nasazení na hlavu se díly opět zavřely a zajistily v oblasti brady. Ochranu krku opět zajistil malý kroužkový závěs (obr. 4: E) nebo plechové podbradí přichycené řemenem.
Dalším novým typem přileb patnáctého století byl v Německu vzniknuvší šalíř (obr. 4: G). Vznikl úpravou plechového klobouku, který také doznal jistých změn. Zvon zůstal stejného tvaru, jen krempa se pod větším úhlem lomila a dosahovala ozbrojenci hluboko do obličeje. V přední části musel být vyříznut výhledový otvor. Vznik šalíře byl ale zapříčiněn i úpravou šlapu, který byl v týlové části protažen kvůli ochraně krku. Oblíbená přilba druhé poloviny 15. století tak vznikla spojením obou nezávislých vývojových směrů.
Šalíř dobře kryl vrch hlavy, týl a horní část obličeje. Oddělením obličejové části vzniklo odklápěcí hledí a ochrana týlu se také mohla skládat z několika segmentů (pro lepší pohyblivost při zaklonění hlavy). Ochranu krku zajistilo opět plátové podbradí (obr. 4: G).
Italské vývojové tendence přinesli úpravou šlapu vznik barbuty (také nazývaná italský šalíř). Barbuta měla oproti šlapu delší boční strany plechu a někdy se stáčely až do obličejové části, kde vznikl otvor ve tvaru T (obr. 4: F).
Pro ochranu těla se užívá brigantina složitějších vypasovaných střihů. Doklad toho, že se železné destičky nenýtovaly jen na kožený podklad přinesl nález z hradu Tyrol, kde byl nalezen pás destiček nanýtovaných na látkový podklad.
Tato forma ochrany byla využívána spíše méně majetnou šlechtou nebo pěchotou. I přesto bývala často zdobena různě tvarovanými nýty které mohly být pokryty drahými kovy (z našeho prostředí např. z hradu Šelenburku, Šostýna, Leuchtenštejna, viz. tato práce), sekundárně i stovkami nýtků vystupujících na lícové straně, pestře zbarveným povrchem kůže/látky apod. (více Post 1940-42; Thordeman 1939). I v brigantinách lze zaznamenat veliké množství variant. Některé využívají i větší kovové pláty, šorcy či doplňky a jsou zapínány různými způsoby.
Plátové odění doznávalo jistých specifik podle místa výroby a pro druhou půli století můžeme již rozlišovat zbroje německé a italské provenience. Německá platnéřská tradice preferovala menší plátová ochrana ramen (srov. obr. 4: F-G), delší šorc kryjící slabiny a jinak tvarovaný kyrys (Klučina 2004, 362-365). Rozdíl mezi italským a německým šalířem je popsán výše.
Celá plátová zbroj mohla vážit až ke třiceti kilům. Zbroj na obr. 4: E celkově váží 26,57 kg, přičemž přední plach váží 6,9 kg, zadní 5,5 kg a armet váží 3,62 kg (Klučina 2004, 367).
Kyrys se většinou skládal z předního a zadního plechu, které se opět dělily na horní a dolní díl. Vše bylo spojeno řemínky či tkanicemi. Horní plát býval větší dolního a navzájem se překrývaly. Vývoj v první půli 15. století vedl ke zvětšování předního dolního a zadního horního dílu. Slabiny byly kryty při pohybu do sebe se skládajícími lamelami, na které se kolem třetího decénia začaly navěšovat zbrojní tašky- šosy.
Plátová ochrana nohou běžně užívala zavíraná plechová lýtka a i ochrana stehen byla řešena dvěmi ohebnými pláty obepínajícími nohu. Na plechovou botu byl nanýtován dlouhý zoban, který zajišťoval nohu proti vyklouznutí ze třmenu (obr. 4: G).
Plátové ruce nesou běžně nárameníky, u italských zbrojí masivnější. V první polovině 15. století se do nechráněných míst v podpaží začaly přidávat puklice. Loketní myšky se zvětšují a později uzavírají celý obvod loketního kloubu.
Prsty, hřbet ruky a zápěstí kryly kornoutové prstové rukavice (obr. 4: A), později plátové pěstnice. Ty měly samostatně krytý palec a ostatní čtyři prsty kryly větší ohybatelné plechové segmenty (obr. 4: E-F). V druhé polovině století se ujímají štíhlé a elegantní rukavice (obr. 4: G).
Úlohu trojúhelných štítů přebírají různě tvarovaná tarče, často s výřezem pro dřevec a jízdní pavézky. Úlohu tarasů nahradily pavézy a pěchota používala nadále i puklíře.

Obr. 4 Bojové odění z 15. století. A - těžkooděnci, B - great bacinet (velký basinet), C - armet, D-G - plátové odění.
A - Bellifortis des Conrad Kysen aus Eichstätt dokončena 1405 (fol. 87r; výřez), B - uloženo v Musée des Beaux Arts v Dijonu, CA 1472, severoitalská nebo francouzská práce z let 1410-40 (Wackernagel - Eaves 1996, 57), C - uloženo v churburkské zbrojnici, RATL IV 498, lombardská práce z let 1445-50 (Wackernagel - Eaves 1996, 75), D - uloženo v Sludernu, CH 18, 1410-15, Miláno (Le Armature Di S. Maria Delle Grazie di Curatone di Mantova e L'Armatura Lombarda del '400, 38), E - milánská polní plátová zbroj ze 40. let 15. stol., uloženo ve zbrojnici hradu Churburk (Klučina 2004, 367; Wackernagel - Eaves 1996, 25), F - uloženo v chuburkské zbrojnici, milánská práce z roku 1470, chybějící šalíř nahrazen barbutou (Wackernagel - Eaves 1996, 77), G - zbroj arcivévody Sigmunda Tyrolského, vyrobeno v Augsburku v 80. létech 15. stol. (Klučina 2004, 636-641).


Použité prameny

Bellifortis des Conrad Kysen aus Eichstätt, Ms. philos. 63, Göttingen, Universitätt-bibliothek Göttingen, 1405

Použitá literatura

Klučina, P. 2004: Zbroj a zbraně. Evropa 6. - 17. století, Praha - Litomyšl
Le Armature Di S. Maria Delle Grazie di Curatone di Mantova e L'Armatura Lombarda del '400
Macků, P. 2009: Vrcholně středověká a raně novověká militária v západní části Horního Slezska. Slezská univerzita v Opavě, Filozoficko-přírodovědecká fakulta, ÚstavArcheologie. Vedoucí práce PhDr. V. Goš, CSc., oponent Doc. PhDr. P. Kouřil, CSc., Opava
Post, P. 1940-42: Ein Panzerfragment aus der frühzeiter Brigantine, Zeitschrift für historische Waffen- und Kostümkunde, 7. Band der neuen Folge (16. der Gesamtfolge), Berlin
Thordeman, B. 1939: Armour from the battle of Wisby 1361, Vol. I+II, Upsala
Wackernagel, R. H. - Eaves, I. 1996: The Armory of the Castle of Chruburg, Udine
Wiliams, A. - Edge, D. 2004: Great helms and their development into helmets, Gladius XXIV, 123-134
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama