Vývoj zbroje ve vrcholném středověku a raném novověku, díl V., roky 1500-1600

4. března 2010 v 21:17 | Pavel Macků |  archeologie, historie
Postupně se tu objeví seriál kapitol mající za cíl přiblížit vývoj zbrojí v období let cca 1200-1600, přičemž bude kladen důraz zvláště na období vrcholného středověku. Jeho cílem není vysledovat veškeré změny které probíhaly, pouze nastínit obecný vývoj a jeho trendy. Největší pozornost je věnována zaváděným novinkám toho kterého období.
Tyto kapitoly pocházejí z mé magisterské diplomové práce. Pokud by tedy někdo z textu chtěl eventuelně něco kopírovat nechť citujte tuto práci (Macků 2009).


Množství dochovaných kusů zbroje z této epochy zapříčinila záliba šlechty v turnajích, pompě a přepychu vedoucí ke vzniku prvních reprezentativních zbrojnic. P. Klučina nazývá tuto dobu výstižně "Věk krásných zbrojí" (Klučina 2004, 471). Gotické plátové zbroje štíhlých tvarů jsou rychle nahrazovány boubelatějšími zbrojemi renesančními. V šestnáctém století se zbroje běžně upravují podle tehdejší módy, a proto jsou v průběhu století značně variabilní. Dalším znakem bylo zdobení plátů, někdy i celých zbrojí leptem, tausií a dalšími výzdobnými technikami.
Zbroje z počátku šestnáctého století jsou charakteristické mohutnějším vydutím předního plechu kyrysu, masivnějších nárameníků sahající hluboko na prsa a lopatky a někdy s dílem šikmo odsazeným jdoucím přes rameno zabezpečující větší ochranu krku (obr. 5: B). Další změny prodělaly šosy, jejichž tvar se od ostrých zakončení zaoblil či zarovnal a také plátové boty, které se od výrazné úzké špice zakulatily a zvětšily. Jsou někdy označovány jako medvědí tlapy či kravské tlamy (obr. 5: B, Klučina 2004, 481).
Od konce 15. století byly velice oblíbené zbroje kanelované- maxmiliánské (obr. 5: A). Jak bylo zmíněno výše, takřka celou zbroj kromě holení kryly svazky kanel (žlábků), které povrch esteticky zkrášlovaly, ale i zpevňovaly. Tvarosloví celé zbroje odpovídá výše popsanému schématu.
Ochrana krku byla vyřešena plátovým límcem, který se skládal ze spojeného předního a zadního dílu, vsunutým pod kyrys (který se tím pádem mohl v horní hraně zmenšit, obr. 5: A-D).
Pro lepší ochranu levé strany těla, krku a případně i hlavy při turnajích byly pomocí řemenů na tělo uchycovány další ochranné tvarované plechy (obr. 5: B). Takto dokonalá ochrana vedla v 16. století k pozbytí významu štítu a ten přestával být používán (především v turnajových disciplínách).
Hlavu kryla vyspělá forma armetu, který navazoval na plátový límec a dohromady tak vytvořily dokonalé krytí této zranitelné tělesné partie (obr. 5: A-C). Hledí mělo různé podoby včetně fantaskních tvarů ve formě obličejů, bájných příšer apod. (tyto přilby byly opět užívány u tzv. kostýmových zbrojí jako módní výstřelek při turnajích). Po jejich středu se od týlu k čelu táhl vystouplý "hřeben", zpevňující přilbu proti útoku shora a také štítek lemující vrchní okraj přilby užívaný u přileb s otevřeným obličejem. Pěchota užívala starší typy přileb, ale i novější typ klobouku- morion (obr. 5: F).
Kanelované zbroje po zhruba třech decéniích užívání mizí a jsou opět nahrazeny klasickým rovným povrchem. Střih plátů opět upustil od velikostně přehnaných tvarů a zbroj nabyla znovu přiléhavějšího vzhledu. Významný datační prvek se objevil na přední straně kyrysu před polovinou století. Jednalo se o tzv. tapul (zahrocený vystouplý výběžek), který v následujících decéniích postupně na kyrysu klesal. Je spojován s módou španělských kabátců stejného střihu (Klučina 2004, 500). V třetí čtvrtině století již klesl tapul pod pás a kyrys je podle podobnosti označován jako "husí břicho".
Plátovou zbroj v 16. století běžně oblékali i velitelé pěchotních žoldnéřských oddílů, kterým šlo v prvé řadě o efektivnost zbroje v poli. Proto se v druhé polovině století setkáme se zbrojemi, kterým se přední plát hrudníku zmenšil a rovnou na něj navazují stehenní šosy, sahající až ke kolenům (ranná forma- obr. 5: D).
Problematika morfologie plátové zbroje v 16. století je velice obsáhlá a proto byly zmíněny jen nejdůležitější prvky a momenty vývoje.

Obr. 5. Bojové odění 16. století ve sbírkách Churburkské zbrojnice. A-D - plátové odění,
E - brigantina, F - morion.
A - maxmilánská polní zbroj, Insbruck cca 1510; B - zbroj Jakoba IV. Trappa upravená pro turnaj, Insbruck cca 1530; C - polní zbroj s erbem Leonarda Beckha z Beckensteinu, Insbruck cca 1550-55; D - pěchotní korslet pravděpodobně patřící Jakobu VII. Trappovi, Insbruck cca 1545; E - brigantina z Milánska (?) cca 1505; F - morion, Brescie, cca 1560-70. A-F Wackernagel - Eaves 1996; 153, 231-232, 236, 289, 316).


Použitá literatura

Klučina, P. 2004: Zbroj a zbraně. Evropa 6. - 17. století, Praha - Litomyšl
Macků, P. 2009: Vrcholně středověká a raně novověká militária v západní části Horního Slezska.
Wackernagel, R. H. - Eaves, I. 1996: The Armory of the Castle of Chruburg, Udine
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama