Vývoj zbroje ve vrcholném středověku a raném novověku, díl VI., ochrana koně 1200-1600

9. dubna 2010 v 20:13 | Pavel Macků |  archeologie, historie
Postupně se tu objeví seriál kapitol mající za cíl přiblížit vývoj zbrojí v období let cca 1200-1600, přičemž bude kladen důraz zvláště na období vrcholného středověku. Jeho cílem není vysledovat veškeré změny které probíhaly, pouze nastínit obecný vývoj a jeho trendy. Největší pozornost je věnována zaváděným novinkám toho kterého období.
Tyto kapitoly pocházejí z mé magisterské diplomové práce. Pokud by tedy někdo z textu chtěl eventuelně něco kopírovat nechť citujte tuto práci (Macků 2009).

Bojový kůň byl šlechtěn a cvičen z mohutných a silných plemen jen pro bojové či turnajové záležitosti, k ostatním potřebám využíval nobil koní jiných (přeprava, lovy, atd.).
Válečného koně (lat. dextrarius) bylo jako součást nepostradatelné "výbavy" středověkého a raně novověkého feudála potřeba náležitě chránit, neboť tato zvířata byla velice drahá (výcvik byl dost náročný). Ochrana dextrariů prakticky odpovídá dobovým možnostem ale též vymoženostem svého pána.
Nejzákladnější ochranu tvořila látková či kožená ochrana v podobě čabraky, která kryla koni hlavu, krk, plece a přední část těla až k sedlu, aby opět pokračovala od zadní strany sedla až k ocasu (obr. 6: A-B). Látkové přehozy jistě byly vyztužovány vycpáváním či vrstveným prošíváním podobně jako u základní ochranné vrstvy člověka. Přes čabraku mohl být natažen ještě kropíř, což je v podstatě druhá čabraka z jemnějších, kvalitnějších a dražších látek. Obě základní vrstvy byly nejspíše i kombinovány v jednu.
Kropíř byl často šit v heraldických barvách majitele (více v Buben 1994), zdoben zvonečky, rolničkami a jinými ozdobami které se užívaly i na soudobých oděvech (obr. 6: B). Nejen tímto způsobem reprezentovala šlechta své bohatství a možnosti.
Koně ve 13. století už byly chráněni i kroužkovým brněním, jehož střih odpovídal výše popsané čabrace. Pod kroužky byla vyměkčovací vrstva, chránící koně před odřeninami a tlumící případné nárazy zbraní do brnění (čabraka).
V druhé polovině století jsou doložené i zesilovací ochranné prvky nejvíce ohrožených míst koně, tedy hlavy a plecí. Hlavu kryl plát z tvrzené kůže či plechu zvaný šafron. Plece pak kryl "pás" uchycení vzadu na krku u sedla (obr. 6: A). Více se tato ochrana začala šířit až ve 14. století, avšak stále to byla velice nákladná záležitost, proto si ji mohla dovolit jen ta nejmajetnější šlechta. Ve 14. století navazuje na hlavu i prvně jednoduchá (obr. 6: A), později složitější ochrana krku skládaná z mnoha segmentů, která ve své vyspělé pozdější formě kryje celý krk (obr. 6: F). Tuto ochranu máme doloženou třeba ve vyobrazení francouzského krále z Velkých francouzských kronik, kde má kůň krytý celý krk i celou hlavu zlaceným (?) plechem.
Šafron z období přelomu 14. a 15. století je uložen v London museum v Londýně   (obr. 6: C). Je celkem dobře zachován a anatomicky dobře kopíroval vrchní část hlavy koně. Ochrana čenichu a očí je řešena vyboulením plechu v jejich místě se spoustou otvorů k dýchání a rozhledu. Šafron ještě nemá plechovou ochranu uší, pro které je zde pouze vyříznut kruhový otvor na jejich prostrčení. Středem se po celé déli táhne vystouplý žlábek sloužící ke zpevnění a ke svezení nepřítelova dřevce stranou. Tohoto detailu si můžeme všimnout i na ranějších iluminacích (obr. 6: A).
Protože zbroj koně a jezdce byla tvořena jako reprezentativní celek, odráží se dobová móda i na koňské ochraně. Takovým příkladem můžou být šafrony na obr. 6: D-E zdobené kanelurou. Oba mají na otočném čepu přichycený železný tvarovaný plech k ochraně zadní části koňské hlavy. Taktéž mají oba střední část mezi očima uzpůsobenou k uchycení štítku s erbem svého majitele a jeden z nich (obr. 6: E) má i plechovou ochranu uší (stejně tak i   obr. 6: F).
K lepší ochraně byly na koně přidávány další plátové doplňky, až vznikly první celoplátové zbroje. P. Klučina (2004, 380-381), zmiňuje jako jeden z nejstarších dochovaných exemplářů koňskou zbroj vyrobenou v letech 1450-60 milánským platnéřem Pierem Innocenzo da Faernou. Tato zbroj koni plechem uzavírala celý vrch a boky hlavy, uši a celý krk, plece, celé boky, hřbet a zadek koně. Polní plátové prvky ochrany boků a plecí jsou i na obr. 6: D, F.
Kůň tak nesl kromě sebe i váhu své zbroje, jezdce a jeho zbroje. Váha se dohromady mohla odhadem pohybovat okolo 150 kg (bez váhy koně).

k
Obr. 6       Ochrana koně v letech 1200-1600. A-B - látková a raná plátová zbroj, C-E -Šafrony,   (D s plátovou ochranou boků koně), F - vyspělá plátová ochrana koně.
A - Romance of Alexander z let 1338-1344 (fol. 101v; výřez), B - Codex Manesse z let 1305-1340 (fol. 237r; výřez), C - šafron z Warwicku, pravděpodobně anglická práce kolem roku 1400, uloženo v The Museum of London, D - šafron
z churburkské zbrojnice, Insbruck, 1475-80 (Wackernagel - Eaves 1996, 229), E - kanelovaný šafron formálně z churburkské zbrojnice (bez inv. č.), Londýn RATL VI 375, Insbruck, 1480-90 (Wackernagel - Eaves 1996, 104), F - polní zbroj s přídatnými prvky pro tjost a zbroj koně z výbavy Jakuba V. Trappa, Insbruck, cca 1540 (Wackernagel - Eaves 1996, 233).


Použité prameny
Codex Manesse, Cod. Pal. germ. 848, Heidelberg, Heidelberg Universität Bibliothek,
1305-1340
Romance of Alexnder, MS. M. Bodl. 264, Oxford, Bodleian Library, 1338-1344

Použitá literatura
Buben, M. 1994: Encyklopedie heraldiky, Praha
Klučina, P. 2004: Zbroj a zbraně. Evropa 6. - 17. století, Praha - Litomyšl
Macků, P. 2009: Vrcholně středověká a raně novověká militária v západní části Horního Slezska. Slezská univerzita v Opavě, Filozoficko-přírodovědecká fakulta, ÚstavArcheologie. Vedoucí práce PhDr. V. Goš, CSc., oponent Doc. PhDr. P. Kouřil, CSc., Opava
Wackernagel, R. H. - Eaves, I. 1996:
The Armory of the Castle of Chruburg, Udine
 


Komentáře

1 order_cialis order_cialis | E-mail | Web | 12. července 2016 v 0:54 | Reagovat

Hello!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama