Středověká čutora - pokus o rekonstrukci

21. března 2013 v 18:49 | Pavel Macků |  historický šerm
Lidské tělo potřebuje neustálý přísun tekutin. Ve vrcholném středověku (a nejen v něm) se toto řešilo především pomocí lahví a jiného nádobí. Pro potřeby například na cestách, taženích apod. se používala lahev, kterou můžeme typologicky asi nejlépe charakterizovat jako čutoru. Svou podobou se od středověku moc nezměnila, proto asi nemá nadále smyslu tento tvar představovat.

Čutora mohla být vyrobená například z keramiky, ale my si dnes ukážeme, jak lehký a praktický kus se dá vyrobit za pár (!) hodin práce z vyvyřené kůže. Oproti keramické je lehčí a každý, kdo má za sebou dlouhé pochody ví, že s narůstajícími kilometry je znát každé deko bagáže.

Vyváření kůže je pro středověk známou a typickou technikou, používanou například i ve vojenství (součásti zbrojí, klenoty atd.).


Obr. 1 - Čutory v dobových materiálech ze 14.-15. století: 1 - Speculum humanae salvationis - Karlsruhe 3378 - polovina 14. století; 2 - Hs 2505, Speculum humanae salvationis, Westfalen od. Koln, okolo 1360; 3 - nález z Londýna, pokročilé 14. století; 4 - Přebohaté hodinky vévody z Berry, 15. století; 5 - Kniha o lovu, Gaston Phoebus, tento rukopis z let 1405-10.

Jak vidno, nejčastější zobrazované jsou dva tvary - oválný, který budeme vyrábět a soudkovitý, který je střihově složitější. Názorným příkladem je číslo 3 na obrázku 1, který je navíc i zdobený. Čili meze se nekladou ani v oblasti výzdoby. Totéž platí i o velikosti nádoby. Obrázek 1, č. 5 ukazuje hned 4 exempláře o různých velikostech. U kulaté varianty jsem při průměru 19 cm dosáhl obsah 1,1 litru.

Střih na oválný typ je jednoduchý, skládá se ze dvou dílů:


Obr. 2 - Oválný typ čutory, střih a naděrování okrajů.

Pro soudkovitý tvar je střih složitější a skládá se ze tří kusů. Nadále se jím nebudeme zabývat, ale pokud by si ho někdo chtěl vyrobit, tak je střih takovýto:


Obr. 3 - Soudkovitý tvar čutory.

Na výrobu budete potřebovat silnější kůži. Já použil zbytky asi 4 mm silné vepřovice. Vystříhnete 2x základní tvar, který po stranách naděrujete šídlem. Neděrujte přímo u okraje, ale cca 0,5 cm, jinak by se vám v dalším postupu mohla kůže proříznout dratví (viz. obr. 2).

Naděrujte celý obvod lahve, včetně oušek a hrdla a následně sešijte dobře navoskovanou dratví. Já volil prošití dvakrát předním stehem. Dratev by měla být co nejvíce stažena:


Obr. 4. Sešitý korupus.

Když je korpus sešitý, naplňte ho co nejvíce pískem. Nejlepší je hodně jemný prosetý a suchý. Doporučuji nějakým šťouchadlem písek co nejvíce napěchovat. Tak jak čutoru nyní vycpete, takový bude výsledný tvar. Ještě si ze dřeva vyřežte špunt, který bude sedět v hrdle nadoraz.


Obr. 5 - Pískem vycpaná čutora.

Nacpanou a zašpuntovanou čutoru vložte do horké vody tak, aby byla zcela ponořená. Vařte 20-30 minut, vodu slijte a nechte vychladnout do druhého dne. Zde si dovolím malou poznámku. Na elektrické troubě se vařila lahev v pořádku, ale na indukci se mi připékala ke dnu hrnce. Proto u indukce a jiných silných sporáků doporučuji občas s lahví po dně posouvat, aby se nechytala.
Za druhé bych rád zmínil možnost vyvářet rovnou i v rozpuštěném včelím vosku. S tím ale nemám zkušenosti, takže to nebudu dále rozvíjet. Informace si jistě dohledáte sami.


Obr. 6 - Vyváření.

Z lahve druhý den vysypte písek a pomocí trochy vody odstraňte i zbylá zrnka a kamínky. Opět nechte řádně vysušit.

Nyní si rozpusťte na sporáku optimální množství včelího vosku, kterým vylijete vnitřní stranu. Mělo by ho být tolik, aby se jím dala pokrýt celá vnitřní plocha.
Doporučuji nalévat vosk ve dvou až třech kolech. Vosk jsem lil do nádoby pomocí papíru srolovaného do kornoutu. Je lepší silnější papír, protože by jste si u tenkého mohli trochu popálit prsty (nic dramatického).
Nejdůležitější je vylít prošité spoje. Proto v prvním kole nalijte dostatečné množství vosku do nádoby a pomalým otáčením nechte vosk zatuhnout po celé délce švů, včetně hrdla. V druhém a případně třetím kole takto rozlijte vosk po všech zbylých plochách nádoby. Nezapomeňte opět zalít i oblast švů a oblast hrdla dotvarujte prstem před zatuhnutím do kulatého obvodu. Nechte vosk zatuhnout.


Obr. 7 - Zkouška špuntu.

Jakmile vosk zatuhne, napasujte do hrdla špunt a odstraňte přeteklý vosk na vnější straně. Tím máte čutoru hotovou.
Víme ale, jak to chodí, proto doporučuji ve špuntu vyvrtat otvor a pomocí tkanice či kůže špunt přivázat k oušku. Dále si můžete vytvořit řemínek uchycený k uchám a to buď dlouhý, přes rameno, nebo krátký, k uchycení k pásku.

Tím máme vše hotovo. Lahev záměrně nemačkejte, jinak vosk popraská a čutora poteče. V takovém případě je ale možno kdykoliv vylít vnitřek vosekm znovu a znovu. Výsledek by měl vypadat nějak takhle:



Obr. 8 - Hotová čutora.

Ještě buďte opatrní s tím, co nalijete dovnitř. Silný akohol, nebo horká tekutina může vosk rozehřívat! Obyčejná voda ale bude chutnat skvěle s lehkou příchutí včelího vosku :).
 


Komentáře

1 WaclawM WaclawM | E-mail | Web | 30. dubna 2017 v 18:57 | Reagovat

Velmi pěkný blog, těším se na nová pracovní místa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama