Středověká vojenská patrola Českou Kanadou

2. června 2014 v 21:53 | Pavel Macků |  historický šerm
Tuto akci jsme pojali jako úvodní test, kdy nám šlo zejména o nabrání zkušeností pro akce podobného ražení většího rozsahu v budoucnu. Na víkend 30. 5. - 1. 6. 2014 jsem pro sebe a další tři kolegy z Družiny Pánů z Pořešína připravil trastu s místně historicky příslušnou zápletkou.
Ta se odehrávala v polovině 14. století, kdy hradečtí Vítkovci odklonili významnou obchodní trasu mimo panství landštejnských příbuzných. To vedlo ke vzniku sousedské záškodnické války, jak o tom píše mj. František Teplý 1927: Dějiny města Jindřichova Hradce. Dílu I. svazek 1., Jindřichův Hradec, s. 121-126: "… kterému (Vilémovi z Landštejna) vzrůst Jindřichova Hradce, kam se tou dobou začalo jezdit od Slavonic přes Valtínov na Kunžak s pominutím tržní vsi na Pomezí pod Landštejnem, nemohl býti nijak lhostejnými. Hledal (Vilém) podnět k útoku… …Vilém volal na zemský soud jakéhosi služebníka Jindřichova. Hradecký mu oznámil, že mu to nepřísluší a tak vzešla mezi oběma a jich straníky krajinská vojna…".
Česká Kanada.

My jsme byli situováni jako členové landštejnské hradní posádky, která měla za úkol monitorovat a případně eliminovat nepřátelský pohyb na hranicích panství u Slavonic. Proto jsme vyrazili jako rychlá družina sestávající se z lehké pěchoty a jednoho střelce. Z původně plánovaného vyššího počtu jsme nakonec vyrazili čtyři v této sestavě:

Ondřej zvaný Máslo (velitel družiny)
Prošívaná a šupinová zbroj, kapalín, kopí
Bohabud (zvěd, navigátor)
Prošívaná zbroj, kapalín, samostříl (12 ks munice), dlouhý nůž
Přibyslav
Prošívaná zbroj, lebka, kopí, dlouhý nůž
Jan
Prošívaná zbroj, kapalín, kopí, 2x sekera

Osazenstvo výšlapu.

Všichni jsme samozřejmě měli adekvátní oděv situovaný k polovině 14. století, tedy bruchy, vlněné nohavice, spodní košili a boty (jednotlivě 1 x nízké obracenky, 1 x krpce, 2 x vysoké obracenky). Další výbavu si pak řešil každý dle svých potřeb, pro představu moje (Bohabud) se sestávala z:
Výše psaný oděv, zbraně (samostříl přes rameno, na hlavním pásku dlouhý nůž a toul s 12ti šipkami) a zbroj (prošívka, batwat, kapalín), čutora 1 l, tenký opasek s tašvicí na drobnosti (křesací souprava, brousek aj.), chlebník přes rameno: 1 x vlněné nohavičky pod kolena s koženou podešví, nožík, vlněná kukla, lněný coif, bochánek chleba zabalený v plátnu, 5 x vařené vejce, 2x jablko. Na spaní jsem si nesl středně velkou ovčí kožešinu a vlněnou deku zabalené do stanovky převázané dvěma řemínky (ty jsem si na bedrech uchytil na hlavní pásek. Jediné současné věci jsem nesl já a to mapu, malý fotoaparát a vypnutý mobil pro případ nouze. V rukou jsem tedy nenesl nic, abych se zbytečně neunavoval. Kuši jsem měl přehozenou přes rameno na dvojitém provázku. Původní obava, že by provázek mohl přes prošívku "řezat" se však nenaplnila a celkově mi žádný kus vybavení nepřekážel a výrazně neomezoval, takže se šlo dobře. V družině se objevila 2 x dřevěná konstrukce, na které měli dotyční přivázáno vybavení, a na tento zlepšovák byly taktéž pozitivní ohlasy.

Začátek cesty kolem vodní nádrže.

Od země nás chránila jen jedna vrstva kožené podešve (já měl v botách navíc vložky z beránčí kožešiny) a šlo se v nich v terénu dobře. Nejhorší byly úseky po silnicích, které jsou už dnes všudypřítomné. Na nich nejvíce trpěla pata a záprstí, které se v měkkém terénu příjemně rozloží, kdežto na tvrdém povrchu tvrdě naráží. Proto jsem v takových místech chodil po okrajích, alespoň štěrkových krajnicích. Na tvrdém terénu se také rychle obrušuje kůže a boty hodně trpí.
Pauza na oběd.

Výchozí bod pochodu bylo podhradí Landštejna a cílem pak archeologicky odkrytá ves Pfaffenschlag u Slavonic a zpět. Oblast České Kanady je pro jakoukoli turistiku díky svému reliéfu a krajině atraktivní, proto bylo celou dobu na co koukat. Naše trasa se pohybovala ve výškách 540 - 640 m. n. m. s průměrem kolem 600 m. Z hlediska původní vegetace šlo o horní okraj jedlo-bukového vegetačního stupně a první den jsme zavítali i do smrko-jedlo-bukového vegetačního stupně pod Stálkovem. Svým charakterem tak tvoří zdejší kraj téměř podhorské prostředí. Dnes je krajina porostlá smíšeným, převážně jehličnatým lesem, mnoha remízy s charakteristickými žulovými balvany a loukami.

Trasa pochodu.

Pochod byl naplánovaný na dva dny, protože jsme si chtěli užít genia loci přespání v bývalé jizbě původního středověkého domu. Trasa vycházela kolem 8-9 km denně což není mnoho a ukázalo se, že to i málo bylo. V tempu, které jsme nasadili a celou dobu pochodu drželi, jsme trasu urazili v terénu odhadem za 2 hodiny. Vycházeli jsme v deset hodin dopoledne, takže bychom se při daném tempu stihli bez problémů vrátit ještě v odpoledních hodinách. Za dané rychlosti a nákladu by se tak odhadem dalo ujít za den bez problému 20 km, při pomalejším tempu až 30 km, u trénovaných lidí snad i trochu více.

Krátký odpočinek po příchodu na Pfaffenschlag.

Největším problémem se ukázal nedostatek vody. Všichni jsme měli kolem jednoho litru, což vyšlo při rozumném rozvržení do odpoledních hodin. Máslo s Honzou tedy vyrazili do blízkého Stálkova doplnit stavy, což se naštěstí povedlo. Polovinu další várky jsme však ještě vypili před spaním. Druhý den, při cestě zpět jsme tak třeba měli smůlu, protože ve Starém Městě jsme už nikoho nepotkali (prakticky liduprázdno), takže jsme plánovanou trasu o pár kilometrů zkrátili, abychom nezkolabovali (první den bylo zataženo a k večeru se i třikrát jemně rozpršelo, nicméně nebylo to dramatické a brzy to ustalo. Druhý den se vyjasnilo a už od rána bylo mnohem tepleji).
Po cestě jsme sice měli pramen Slavonického potoka a pak jsem objevil ještě jeden kousek od Pfaffenschlagu, ale netroufli jsme se z nich více napít (kromě malého osvěžení v prvním případě). Studánku jsme nepotkali žádnou.

"Ochutnávka" Slavonického potoka cca 200 metrů pod pramenem.

Průměrné teploty se v danou roční dobu v místě pohybují do 20°C přes den a kolem 5°C v noci, což se i naplnilo. Už odpoledně rozdělal Máslo pomocí křesadla oheň, zatímco jsme byli obhlédnout okolí, zdroje vody atd. Po předchozích deštích v minulých týdnech bylo dřevo více či méně promáčené, proto jsme museli kuláče postupně sušit u plamenů. Udělali jsme si zásobu dřeva na celou noc a postupně, v rámci hlídek oheň udržovali.

Příprava na spaní.

Hlídali jsme po dvou hodinách (odhadem) a při mojí hlídce, zhruba kolem půlnoci se začala projasňovat obloha, takže se i citelně ochladilo. Chvíli mi šla i pára od úst. Noc proběhla v klidu, jen s občasným buzením zimou od noh. Osobně si příště vemu deky dvě a mělo by to na danou dobu (konec května) stačit. Jistě by pomohla "podestýlka" ve formě nasekaného chvojí nebo kapradí pod kožešinu, ale od toho jsme upustili. Na spaní se osvědčila vlněná kukla s dlouhou neohrnutou obličejovou částí. Pěkně to hřeje a i komáři byli krátcí.
Brzy ráno jsme posnídali teplou snídani ze zbytků jídla, udusili oheň a zhruba po hodině vyrazili. Cesta zpět proběhla opět ve svižném tempu a kromě nedostatku vody a nemožnosti jejího doplnění v pohodě.
Ve 14. století by takový problém pravděpodobně nenastal. Historická města a městečka jsou v dané lokalitě od sebe vzdálena od 6 km, více však od 10 do 20 km. Síť mezi nimi navíc doplňují početné vsi. My záměrně vybrali cestu co nejvíce lesem a poli, takže jsme je míjeli.
Na závěr jsme se shodli, že jsme netáhli nic zbytečného. Naopak bychom pro příště lépe vyřešili vodu a do jídelníčku zařadili více jablek. Tahle optimální svačina nejen zasytí, ale byla příjemným osvěžením.



Trasa pochodu pohledem z velké věže Landštejna.
 


Komentáře

1 Přibík Přibík | E-mail | Web | 2. června 2014 v 22:13 | Reagovat

Za mě mohu říct že nosítka fungují dobře jen je třeba zvětšit popruhy a bude to báječné. Material nosítek bylo lískové dřevo zajištěné kolíčkem, zalepené klihem a zajištěno omotáním pomocí konopného provázku. Na uchyceni věcí pak sloužily kožené řemínky a šňůrky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama